Jsou v první linii, stejně jako lékaři, zdravotní sestry a další pracovníci zdravotnických zařízení. Zdravotní sestry, včetně dalších odborníků Domácí hospicové péče při Oblastní charitě Havlíčkův Brod, pečují i v těchto nelehkých časech o klienty na sklonku života a umožňují jim důstojně umírat v domácím prostředí v kruhu rodiny. Denně vyjíždí do terénu, pomáhají nemocným a jejich blízkým. Jejich práce je náročná, potýkají se s nedostatkem personálu, přesto ji v brodské Charitě dělají srdcem.

Do šití roušek pro seniory, ale i ostatní občany Moravského Krumlova se pustili zaměstnanci a klienti Výchovného ústavu, hasiči a spousta dobrovolníků, a to nejen z Krumlova, ale i přilehlých obcí. Díky tomu se podařilo velmi rychle dodat na 200 roušek do Domova s pečovatelskou službou, další kusy rozdali prodavačkám, prodavačům, obsluze čerpací stanice a pracovníkům dalších důležitých institucí.

Vstup do elektrárny nasvítili energetici modrou barvou, aby tak vyjádřili svoji solidaritu s osobami s PAS.

Ve středu 25. března se Vendula Dobešová a Barbora Pokorná rozhodly, že budou šít roušky těm, kteří je stále potřebují. Obě jsou z Třebíče a chtěly pomoci právě místním, zvláště seniorům.

Učitele ani děti v Dolních Dubňanech uzavření škol příliš nezaskočilo. Změnil se jen způsob výuky. Místo školních tříd a paní učitelky u tabule se učí ve svých pokojích a paní učitelka s nimi mluví z obrazovky počítače. Základní škola v Dolních Dubňanech má tři třídní učitelky, a tři učitelky na menší úvazek, celkem se starají o 44 dětí. O tom, jak se jim daří vzdělávat děti na dálku, jsem si povídala s paní ředitelku Zdeňkou Procházkovou.

Koronavirová pandemie a s tím související opatření zasáhla do životů všech. Starostové v obcích kolem Jaderné elektrárny Dukovany se pustili do zajištění ochranných pomůcek nejen pro své spoluobčany, ale také pro další obce a instituce.

Ve středu 25. března se Vendula Dobešová a Barbora Pokorná rozhodly, že budou šít roušky těm, kteří je stále potřebují. Obě jsou z Třebíče a chtěly pomoci právě místním, zvláště seniorům.

Oblastní charita Třebíč nepřestává pracovat. Poskytuje veškeré služby, které umožňuje vládní nařízení. Také se zapojuje do pomoci lidem, kteří pomoc nejvíce potřebují v souvislosti s omezeními v době ohrožení nákazou COVID-19.

Vstup do elektrárny nasvítí energetici modrou barvou, aby tak vyjádřili svoji solidaritu s osobami s PAS.

Virtuálně si je nyní prohlédne na 230 návštěvníků denně.

Na nedostatek ochranných štítů pro lékaře, které je pomáhají chránit před nákazou koronavirem, zareagovali v minulých dnech pracovníci dukovanské elektrárny, kteří je začali vyrábět pomocí 3D tiskáren. První dodávky proběhnou právě dnes. Jako první štíty obdrželi lékaři z Dukovan a z Třebíče.

Žádost byla vyřízena během necelých dvou dnů.

Pomocnou ruku všem organizacím, městům i obcím, které chtějí přispět k boji proti současné epidemii koronaviru v České republice, podává Nadace ČEZ. Ve speciálním grantu Krizová pomoc lze jednorázově získat až 50 000 Kč. Nadace ČEZ zároveň maximálně zjednodušila administrativní proces – vše lze jednoduše vyřídit on-line.

Nadace ČEZ bleskově schválila přes 3,5 milionu korun na vybavení nemocnic Thomayerova a Motol proti COVID-19.

V neděli 26. ledna v ranních hodinách vyjela jednotka HZSp EDU k dopravní nehodě osobního automobilu u obce Mohelno.

12. února 2020 uplynulo přesně 35 let od dosažení minimálního kontrolovaného výkonu na 1. reaktorovém bloku JE Dukovany a 3. května od zahájení zkušebního provozu bloku a provozu první jaderné elektrárny na českém území. Je to obrovský kus cesty, kterou má elektrárna úspěšně za sebou a kterou ruku v ruce ušli i její zaměstnanci. Stojí proto za to zastavit se a připomenout si, co vše se od té doby změnilo a jaké to vlastně před těmi 35 lety bylo a jaké to je dnes. O rozhovor jsme proto požádali ředitele elektrárny Miloše Štěpanovského.

Na blízkém a středním východě je setrvale neklidno. Jak víme z médií, snad většina zemí těchto dvou oblastí v posledních desetiletích zakusila ničivé nepokoje a války s celkově milionovými obětmi na životech. Islámský stát se nevzdává...

12. února 1985 ve 23.11. byl v reaktoru 1. bloku EDU dosažen minimální kontrolovaný výkon – tedy začala štěpná reakce. Ve směně byl vedoucí reaktorového bloku Miroslav Trnka, operátor reaktoru Štefan Spurný a operátor sekundárního okruhu Lubomír Raus. Na blokové dozorně byli ještě přítomni dva konzultanti, kteří v době spouštění sloužili se směnami, a ředitel elektrárny Bohumil Vincenc, který na dozornu přišel okolo 23. hodiny – snad ho tam dovedla předtucha, že nastává asi nejvýznamnější okamžik v jeho profesním životě. Miroslav Trnka je dnes už jediným přímým účastníkem této události, který ještě pracuje na elektrárně, a tak jsme mu položili několik otázek.

Pro svou školu získali 200 tisíc korun od Nadace ČEZ.