Elektrárna je už dnes součástí regionu

Byl jste u toho a jak si tu dobu vybavujete?
Tehdy jsem na prvním bloku nebyl. Připravoval jsem se ve skupině provozního personálu ve školicím středisku v lázeňském městě Piešťany. Praktická část přípravy probíhala v Rusku. Posádka pro první blok už byla vyškolena a připravena. Moje skupina se připravovala pro třetí blok.

Jaký to byl pocit, stát u zrodu této jedinečné technologie?
Byla to tehdy technicky nesmírně zajímavá, ale velmi hektická doba. Počítače v té době nebyly. Uvádění elektrárny do provozu probíhalo s papírem a tužkou, tedy administrativně nesmírně náročné. Z dnešního pohledu dostupnosti dat, sdílení informací, zápisů a dokumentů působí až neuvěřitelně, co jsme díky nadšení a nasazení společně dokázali. Právě v době výstavby jsme měli jedinečnou příležitost si vše projít, osahat, to už po spuštění není možné. Pracovníci, kteří nastupují do elektrárny dnes, tyto možnosti nemají. Tenkrát spolu také lidé více mluvili. Z profesního pohledu to pro mě byla úžasná doba.

Jak přispělo spuštění jaderné elektrárny k energetické bezpečnosti? V té době nebylo nic neobvyklého hlášení různých odběrových stupňů.
A doufejme, že to zase nepřijde. Právě si připomínáme, jak v roce 1985 hrozil České republice blackout. Jako dítě jsem zažil uhelné prázdniny. Byla to doba, kdy energie opravdu nebyla. Dnes ji máme „dost“ a řada lidí si jednoduše myslí, že když nebude, tak ji dovezeme. Možná ta historická zkušenost dnes některým chybí. Když je něčeho dost, tak se o to nestarám, ale ono to tak vždycky být nemusí. Dnes to bereme jako automat, jako přirozenou součást života. Ale s výrobou elektřiny je spojena spousta práce.

Jaké bylo soužití elektrárny s obyvateli a celým regionem?
V některý oblastech se úplně otočilo. V 80. letech byla elektrárna polovojenský, důsledně chráněný objekt. Na souhlas regionu se nehledělo, tehdejší politický systém byl postaven na úplně jiných základech. Po změnách v 90. letech se povedlo dosáhnout něčeho, co je možná ve světě unikátní, elektrárna se stala součástí regionu. Určitě k tomu přispěla naše otevřenost, spolupráce, informovanost, informační centrum, možná i česká nátura, která je založena na technických dovednostech. I region se za těch 35 let provozu elektrárny změnil, elektrárna mu přinesla rozvoj, pracovní místa, je to už taková vzájemná závislost v dobrém slova smyslu.

Jak byste v krátkosti zhodnotil uplynulých 35 let provozu?
Ve 35ti letech je člověk v nejlepších letech. U jaderky to běží nějak rychleji. V uplynulém období jsme se snažili vytěžit z elektrárny co nejvíce, to bylo např. zkracování odstávek a další projekty, které měly své opodstatnění. Teď se učíme pečovat o jaderku jako o zařízení, které chceme udržovat ve spolehlivém provozu až do roku 2045. A to je úplně jiný přístup a my se se teď musíme naučit, jak to převést do každodenního rozhodování správců, provozu, chemiků a dalších profesí. Alfa a omega je dnes sledovat tzv. degradační mechanismy, působení stárnutí a provozních režimů. V mladší etapě života jsme k nim nemuseli upínat tolik pozornosti, ale dnes jsou pro nás významné.

Jak se jako ředitel stávající elektrárny díváte na plánovanou výstavbu nových zdrojů?
Kolegům nesmírně fandím, držím jim palce. Určitě je čeká dlouhá cesta, protože dnes neexistuje žádné snadné řešení výstavby čehokoli. Snažíme se jim vytvořit k tomu podmínky. Je tady 35 let zkušeností, generace, která si tu tehdejší dobu a souvislosti pamatuje. Přál bych si, aby se to povedlo, nejen kolegům, ale přál bych to celé české ekonomice, průmyslu, i nám obyvatelům.

Chtěl byste u toho být, stejně jako před 35 lety u prvního spouštění 1. RB?
Ano, chtěl.

Vzpomenete si na něco opravdu pro vás hodně významného, co se událo ve zmiňovaném uplynulém období?
Obdiv k tomu, co tehdejší československá technika dokázala. Dokázala vychovat skupinu lidí, kteří převzali úvodní projekt, vyrobili klíčové komponenty a uvedli jaderku do provozu. Československá společnost dokázala špičkovou věc. Osobně to přirovnávám k podobnému milníku, když se Američané rozhodli vyslat člověka na Měsíc.

Celý profesní život pracujete v energetice. Jak hodnotíte práci v tomto oboru a kdybyste tenkrát věděl, co víte dnes, rozhodl byste se stejně?
Na svoji profesní dráhu se dívám jako na obrovské štěstí a neměnil bych. Vždycky jsem pracoval v zajímavém prostředí, se zajímavými lidmi, v prostředí, kde přímo vidíte za sebou výsledky své práce. Tady člověk roste se zkušenostmi. Máte možnost se zde neustále učit a zkušenosti zúročit v budoucnu. Energetika vás pohltí.
Je pro nás nesmírně zavazující, jako pro stávající provozovatele, abychom dokázali, že sem nová jaderka patří.