Zaměstnanecké granty přispěly sdružení Oáza Hodonín
Dalším z úspěšných zaměstnaneckých grantů, který vyhlašuje Skupina ČEZ, je podpora střediska speciálních služeb Oáza Hodonín. Navrhovatelem byl Miloslav Svitáček.
Projekt podpořený nadací ČEZ umožnil za 30 000 Kč vybavit cvičné kuchyně elektrospotřebiči. Tyto kuchyně jsou speciálně upravené pro potřeby zejména zrakově postižených osob a vozíčkářů.
Jaký je váš vztah ke středisku speciálních služeb Oáza Hodonín?
V osmdesátých a devadesátých letech jsem pracoval jako člen komise mládeže při Ústředního výboru Svazu invalidů a jako krajský instruktor pro Kluby zdravotně postižené mládeže. Měl jsem tak spoustu známých a kamarádů mezi hendikepovanými po celé republice, tedy i v Hodoníně. Po roce 1989 se většina těchto klubů rozpadla, ale v Hodoníně se transformovali na občanské sdružení a začali využívat nové možnosti.
Jaké byly začátky budování areálu pro hendikepované?
Prakticky z ničeho a bez prostředků, pouze silou myšlenky začal vznikat rozsáhlý areál pro hendikepované. Mě hlavně fascinovala ta urputnost, s jakou lidé šli i přes spoustu překážek za svou vizí a jak svým příkladem a výsledky strhávali další a další hendikepované i zdravé lidi. Oázu od počátku vede nevidomý Josef Černý, který při tom zvládl vystudovat dvě vysoké školy.
Sdružení Oáza pomáháte dlouho…
Oáze jsem začal pomáhat více jak před 20 lety. A když ČEZ založil svoji nadaci, začaly dobrovolnické dny a možnosti různých grantů, považoval jsem za vhodné abych se i já podělil o šanci, kterou jsem v ČEZu získal a začal jsem k pomoci využívat možnosti, které ČEZ nabízel. Pomáhám také proto, že Oáza není financovaná z žádných státních ani evropských grantů. Činnosti Oázy je příznivě nakloněno i vedení hodonínské tepelné elektrárny. ČEZ se na nejrůznějších akcích Oázy dostává do podvědomí lidí a získává nejen na Hodonínsku značné renomé.
V čem je podle vás hlavní přínos sdružení?
Díky Oáze se hendikepovaní lidé, kteří by jinak seděli doma, dostali i do zahraničí do takových zemí, o nichž se jim ani nesnilo. Uvedl bych například Švédsko, Finsko, Francie, Švýcarsko, Itálie, Rakousko, Egypt, Jordánsko, Izrael, Kubu, sibiřskou tajgu, slovenské Tatry a nesčíslněkrát se podívali k moři do Chorvatska. Jako člověk s tělesným hendikepem jsem se s manželkou mnoha zájezdů také zúčastnil a musím konstatovat, že bychom se sami, nebo s cestovkou spolu se zdravými lidmi do zahraničí asi nikdy nevydali.