Vladimír Měrka: Veřejnost v EU je nejvíc Greenpeace

Hned v úvodu se musím přiznat, že jsem poněkud rozčarovaný z Evropy, kterou jsem měl možnost pozorovat.  Setkání se týkalo projednání závěrů stresstestů jaderných elektráren, tedy záležitosti, která se našeho regionu a obyvatel, kteří v něm žijí bytostně dotýká. Kdyby mě ale na toto jednání neupozornili lidé z jaderné elektrárny a  Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, vůbec bych se to nedozvěděl. Přitom v tiskové zprávě z této akce “Pressrealase – Stresstests 8 May 2012“  se praví, že toto druhé setkání je určeno veřejnosti. Kdo je tedy v myšlení Evropské komise veřejnost, když lidé z okolí Jaderné elektrárny Dukovany nebo jejich zástupci nebyly pořadatelem pozváni?  Ani zástupce z ostatních jaderných lokalit Česka a Slovenska jsem tam neviděl.  Byli nebo nebyli pozváni na 8. květen, kdy je v obou našich zemích sváteční den?

Jak probíhalo jednání

Od ranních hodin probíhalo jednání. Za předsednickým stolem seděli a v úvodu jednání vystoupili zástupci ENSREG a WENRA (Západoevropská asociace jaderných dozorných orgánů), MAAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii). Střízlivě zhodnotili dosavadní proces, pozitivní výsledky a další kroky v stanovení některých společných pravidel pro bezpečnost a kontrolu jaderných zařízení. V otevřené diskusi  vystupovala převážně a velmi kriticky skupina NGOs (eko-iniciativy) v čele s Greenpeace, která zpochybňovala nezávislost státních jaderných dozorů, bezzubost stresstestů a také to, že se o výsledcích zátěžových testů nediskutovalo s veřejností.

Nutno přiznat, že NGOs a  zvláště Greenpeace  se umí v prostředí EU mistrně pohybovat. Jsou jazykově i komunikačně vybaveni a na problematiku mají své odborníky.  Jsou  ale Greenpeace a NGOs opravdu veřejností celé či většiny EU?  Jistě že nejsou.  Pokud se ale pověstná „mlčící většina“, my všichni, nezbavíme jisté pohodlnosti s níž předpokládáme, že veřejné postoje za nás někdo zastane a veřejnou práci za nás někdo udělá, opravdu se toho dočkáme.  

 

Tato zkušenost je pro nás výzvou

Podívejme se na faktury za elektřinu, položka podpora OZE (obnovitelných zdrojů energie), která roste a celostárně a celoročně dosahuje desítek miliard jen za Českou republiku je dokladem, že jejich dlouhodobý lobbing má své výsledky. A koho z nás se někdo zeptal, zda jsou obnovitelné zdroje podporované z mých a tvých peněz i naším řešením.  Je to ale jen příklad.

Mně nejde o konkrétní podporu solárek nebo větrníků, ale o demokratický proces rozhodování versus tlaky lobistických skupin. A je celkem jedno, zda jsou to obnovitelné zdroje, nebo blokovaná  stavba dálnice, boj s kůrovcem, vodní doprava na Labi či pulci vzácné žabičky. Demokracie a její procesy  dávají vznik vlivným zájmovým občanským skupinám. Greenpeace to pochopilo už dávno. Na nás je abychom si ještě včas uvědomili, že to tak opravdu je a bez vlastní iniciativy, bez odborníků a profesionálů rozdrobeni a zavaleni běžnými starostmi nemáme dlouhodobě proti dobře organizovaným NGOs šanci.     Pokud chceme formulovat a účinně prosadit náš společný veřejný zájem, musíme jít podobnou cestou jako NGOs.  Jinak se postoj můj a starosty Dukovan, pana Křišťála, v němž jsme účastníky veřejného slyšení v Bruselu ujistili o tom, že se o stresstestech v okolí Dukovan komunikovalo i přes to, že je to odborně náročné,  dostane maximálně do zápisu, ale do světa prostřednictvím tiskového prohlášení  ne. Zůstane jen kritika Greenpeace, že se nic nevyřešilo a že se  nekomunikovalo.

Pro nás v okolí Dukovan je tato zkušenost výzvou.  Evropská komise slyší jako hlas lidu především hlas kvalifikovaných občanských iniciativ. Ano máme tu společný a legitimní zájem na dalším bezpečném provozu JE Dukovany. Co uděláme pro to, aby náš hlas Evropská komise slyšela, brala ho vážně a dávala ho do svých tiskových zpráv?

 

Vladimír Měrka, starosta Náměště nad Oslavou