Ve Skotsku se pracuje s klidem Angličana, říká kuchař Stanislav Kolomazník

Potkali jsme se ve skotském  DUNDEE, ve městě proslavené výrobou marmelády a lodí. Kousek od výzkumné lodi Discovery postavené roku 1901 pro první výpravu kapitána Scotta do Antarktidy je indická restaurace. Obsluhující číšník se nás zeptalodkud jsme. Když slyšel Česká republika, otočil se směrem pultu s indickými lahůdkami a zavolal anglicky: Stano, oni jsou od tebe z České republiky. Nedalo mi to a šla jsem se podívat, na koho volal. U pánví stál bělovlasý avšak vitální a usměvavý pán se zástěrou. Představil se jako Standa Kolomazník.

Jak dlouho jste tady ve Skotsku a odkud vlastně pocházíte?

Pocházím kousek od Kolína a občas i jezdím do Česka. Tady ve Skotsku jsem sedm let. Původně jsem sem jel tak na rok na dva, jen tak. Nastupoval jsem jako dělník a po roce jsem začal vařit. A nakonec je to už sedm let.

To jste odjel bez rodiny, nebo ji máte tady?

Mám tady všechny tři děti a manželku.  Syna mám přímo tady a ostatní jsou v Manchesteru. Nejstarší dcera přijela jako au-pair a pak se tady vdala.  Druhá dcera pracovala v kanceláři v Praze a potřebovala vylepšit anglický jazyk tak sem přijela za starší sestrou a vdala se tady taky. Manželce se do České republiky moc nechce a mně vlastně také ne.

Nechce se vám vracet do České republiky, v čem je život ve Skotsku jiný, nebo možná lepší než u nás?

V Čechách jsem dělal jako vyučený kuchař za patnáct tisíc a tady ve Skotsku za padesát tisíc. A to je velký rozdíl. Stěhují se sem i Britové na důchod, neplatí se tady zdravotní pojištění, kdežto v Británii je draho a platí se tam veškeré pojištění. Tady je to vše takové klidnější, není tady kam spěchat. Spíš bych řekl, že jsou tady lidé trošku líní. Jak se říká s klidem Angličana, ale ona je to lenost. Oni nikam nepospíchají, přijdou pozdě do práce a nikomu to nevadí. Jsou tu ale moc vřelí. Jednou jsem jel do Londýna, a když jsem se vracel zpět, tak na most v Edinburghu spadl strom. A protože vlak měl velké zpoždění, tak mi zaplatili hotel a ještě zpáteční cestu taxíkem.

Když zrovna nevaříte, čemu se věnujete?

Moc volného času nemám, jsem hodně v práci. Hodně ale cestuji po světě. Našetřím volno a vyrazím. Obvykle jedu s dcerami.

Jak se domlouváte, umíte dobře anglicky?

No, umím trochu mluvit anglicky. Je mi šedesát jedna roků, takže lepší už to asi nebude. Když jsem byl mladší, pracoval jsem v Německu a Bulharsku, tak jsem se jejich řeč docela naučil. Byl jsem i v New Yorku a Španělsku a vždycky jsem se nějak dorozuměl.

 

Eva Fruhwirtová