První teoretické plány na vybudování plovoucích jaderných elektráren vznikly sice už před mnoha desítkami let, k jejich realizaci však ruští inženýři přistoupili až na počátku třetího tisíciletí. Samotné sestrojování lodi započalo v Severodvinsku na severozápadě Ruské federace v první polovině roku 2007.
Původní ambiciózní plány, podle nichž mělo být plavidlo dokončeno už v roce 2012, však brzy narušily nepředvídatelné komplikace. Kvůli velké vytíženosti severodvinských doků museli technici základy trupu lodi Akademik Lomonosov nuceně přesunout do Petrohradu, kde však práce dále vázly kvůli vleklým finančním potížím tamějších loděnic.
Po mnohaměsíční přestávce, provázené četnými a náročnými vyjednáváními, tak mohli dělníci a technici stavební práce opět plnohodnotně obnovit až v roce 2012. Krátce poté pak odborníci do plovoucí elektrárny namontovali dva reaktory a v současnosti probíhají dokončovací práce, které by měly skončit nejpozději do konce roku 2016, kdy se téměř sto padesát metrů dlouhé a třicet metrů široké plavidlo začne přesouvat k břehům poloostrova Čukotka.
V historicky první plovoucí jaderné elektrárně na Zemi jsou nainstalovány dva reaktory o celkovém výkonu 70 MWe. Tato zařízení tak ročně vyrobí přibližně třicetkrát méně elektřiny než Dukovany.
Hlavní výhodou jaderných zařízení, provozovaných na hladinách moří, je jejich pohyblivost. Provozovatel je tak může relativně snadno přesunout do míst, kde je vysoká poptávka po elektrické energii.