V hudbě jsem vyrůstala od mala, říká Anička Malá
Aničce Malé bude sedmnáct, je z Radkovice a pochází z hudební rodiny. Vloni se umístila na druhém místě v krajské soutěži v sólovém zpěvu. Ráda by se jednou věnovala logopedii a hlasové výchově. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, dobrý zpěvák musí tyto věci dobře ovládat.
Tvůj táta je ředitelem na umělecké školy v Hrotovicích. Takže máš k hudbě velmi blízko. Je to dobrovolně povinné?
Od malička jsem žila v hudbě. Pořád se u nás hrálo a zpívalo. Pro mě je hudba přirozená věc.
Na které nástroje hraješ?
Klavír, saxofon, housle, kytara, flétna…
A co dudy?
To úplně ne, ale znám systém hraní na ně.
V jakých souborech zpíváš a hraješ?
V Radkovicích zpívám v chrámovém sboru a ve škole nacvičujeme Popelku Nazaretskou. Každý týden chodím do umělecké školy na klavír a na zpěv. Hrála jsem dva roky v jazzovém souboru. Na housle hraju v dudáckém souboru, kde vystupujeme v krojích.
Chtěla by ses hudbě věnovat profesionálně?
Ráda bych se věnovala. Chci vystudovat logopedii. Bavilo by mě věnovat se hlasové výchově nebo učit jevištní mluvu.
Chodíš na klasický zpěv? Co to přesně znamená?
Je to něco mezi moderním a operním zpěvem. Musíme umět zazpívat lidovky a písně od různých skladatelů, například Giulio Caccini nebo Bohuslav Martinů. Pro dobrý zpěv je potřeba zpívat s oporou bránice, rozeznít rezonanční prostory v obličeji a mít uvolněný krk a hruď.
Co tě baví na zpěvu?
Člověk se úplně uvolní. Zpěv dělá radost nejen zpěvákovi, ale i ostatním lidem.