Sladký život s cukrem

Lidské tělo cukr téměř sto procentně spotřebuje a brzy po konzumaci se projevují jeho účinky, což neumí žádná jiná složka potravy. Před několika lety doporučovali odborníci omezovat konzumaci cukru a hovořili o jeho škodlivosti.  Evropský úřad pro bezpečnost potravin přitom poukázal na nepřesvědčivé důkazy při zkoumání úlohy sacharidů, a bylo zjištěno, že naše přibývající hmotnosti spíše souvisí se špatnými stravování, než s příjmem cukrů. Za určitých okolností může dokonce příjem cukru zvýšit výkon při řešení kognitivních úkolů. Cukr tedy pomáhá, ale i tak je potřeba ho hlídat a dávat pozor na vyvážený příjem kalorií, protože jejich zvýšený počet tělo nedokáže spotřebovat a to pak vede ke zvýšení tělesné hmotnosti.  

Jak se vlastně cukr vyrábí?

Cukr se vyrábí z cukrové řepy a cukrové třtiny. Řepa se postupně zbavuje nečistot, řeže se na proužky (tzv. řízky) a ukládá se do difuzérů, kde se cukr vyluhuje pomocí vody. Vyluhované řízky se používají jako krmení pro dobytek. Cukerná šťáva se pak dále čistí. Ve vakuu dochází ke krystalizaci a výsledná vlhká cukrovina se buď plní do forem, nebo se suší na surový (hnědý) cukr. Tento cukr se pak znovu rozpouští a dalším čištěním se z něj stává cukr bílý.  Výrobu z cukrové třtiny je snazší, protože obsahuje méně nečistot, ale postup je podobný.

Cukr, homole, kostka

Původ slova cukr je odvozen z arabštiny, ze sanskrtského šarkara, což znamená sladký. Počátky výroby cukru v českých zemích spadají do konce 18. století, kdy Belgičan Sauvagne otevřel v bývalém klášteře na Zbraslavi cukrovar. Cukr se do konce 19. století používal v odlévaných homolích, které se pak sekaly na drobné kousky. Homole nahradil v roce 1841 český vynález – kostkový cukr. Vymyslel ho Jakub Kryštof Rad z Dačic.

Některá umělá sladidla byla na seznamu bojových látek

Umělá sladidla jsou nepřírodní látky, které jsou několikanásobně sladší než cukr. Jsou vyráběny složitými chemickými procesy. Sladidla vyrobena synteticky nezpůsobují tvorbu zubního kazu a jsou vhodné pro diabetiky. Při jejich konzumaci se nemusíme bát o svoji linii. Nikde není ale prokázáno, že umělá sladidla jsou stoprocentně bezpečná.  „Sacharin, aspartam, sukralóza, xylitol, acesulfam jsou chemicky umělé látky. Například aspartam byl dokonce na seznamu bojových chemických látek, protože se zjistilo, že umí poškodit lidský mozek,“ upozorňuje profesorka Anna Strunecká, která se věnuje fyziologii se zaměřením na metabolismus a doporučuje se podívat na složení například nápojů, které si kupujeme.

Je potřeba také říct, že ne všechna umělá sladidla jsou „zlá“. Velký vzruch se udál v sedmdesátých letech kolem sacharinu, protože laboratorní studie ukázaly, že velké množství sacharinu způsobuje u potkanů zhoubné nádory. Pozdější studie však prokázaly, že na lidské tělo se tyto závěry nevztahují.