Rozhovor se šampionem v paratriatlonu Ondrou Zmeškalem

Bezesporu musela být příprava na Tour de France náročná. Na co vše jsi musel myslet a jak intenzivně jsi trénoval?
Po dlouhých měsících covidu nebylo jednoduché přesvědčit firmy, aby mě podpořily. Ale nakonec se staly mými partnery a podporovateli. Bez nich by to nešlo. Příprava na cyklistický závod totiž nespočívala jen ve sportovním tréninku, musel jsem vše zorganizovat, domluvit, myslet na spoustu věcí. Každý den jsem seděl čtyři až šest hodin na kole a potom jsem sedal k počítači a řešil organizační věci. Na jaře jsme trénovali v Chorvatsku a také v Itálii na Giro Tour, kde jsme si vyzkoušeli kopcovité etapy a také to, jak to celé funguje s organizátory a podobně.

A co mentální příprava?
To víš, že je také potřeba. Můj mentální kouč je Honza Mühlfeit, ten se mnou probírá nastavení hlavy. Celá tour je o hlavě. Člověk může fyzicky natrénovat hodně, ale nakonec vždy vyhrává hlava.

Přesuňme se na start závodu Tour de France. Jak ti bylo?
Do Bretaně, kde se startovalo, jsme přijeli dřív. Odstartovali jsme ráno kolem půl šesté a už to bylo nahoru, dolu (smích). Ze začátku to byla pohoda, ale pak už bylo hůře. První etapy byly podobné terénu u nás na Vysočině. Pak se začala objevovat únava, jak u mě, tak i u traséra Marka. Do kopců se jede pomalu, občas máte pocit, že fakt jedete z posledního. Nesoustředili jsme se na cíl, ale vždy na dokončení etapy. Tak jsme postupně zvládali etapu po etapě. Marek to měl stejně. Nejnáročnější byly samozřejmě hory – Alpy a Pyreneje. To už se s naší Vysočinou nedá srovnávat (smích). Těžké to bylo do kopce, ale i z kopce. Tam se musí brzdit, vezmi si, že trasér musel držet tak sto padesát kilo v rukou, hlídat trasu. Oba nás docela brněly prsty, a to někdy tak, že jsme si ani chleba neukrojili.

Kolik jste měli v cíli našlapáno kilometrů?
Celkem 3 414 km, které se jely v jednadvaceti etapách. Dvě etapy jsme spojili dohromady.

Na svém sportovním kontě máš spoustu skvělých výkonů. Znám tě dlouho a vím, že to neděláš jenom pro sebe…
Chci motivovat ostatní nevidomé ke sportu a k překonávání překážek. Na Tour de France jsem se pustil proto, abych upozornil na sbírku pro nevidomé děti, které chtějí sportovat. Podařilo se vybrat přes sto tisíc korun. Druhým mým cílem bylo zkusit, jestli to vůbec dáme a jestli se mohu stát prvním nevidomým na světě, který to celé ujede. Podařilo a já mám obrovskou radost.

Titul světového šampiona v paratriatlonu je tvoje poslední velké vítězství, které sis přivezl z Amsterodamu. Jak náročný to byl závod?
Téměř čtyři kilometry plavání, sto osmdesát kilometrů na kole a přes dvaačtyřicet kilometrů běhu. Kolo jsme dali pod pět hodin a celý závod se nám podařilo zvládnout pod jedenáct hodin.

Na co dalšího se připravuješ? Jaké jsou tvé plány?
Další metou jsou olympijské hry v Paříži, které jsou už za tři roky.

Ondro, co děláš, když nesportuješ? Přijde mi, že žiješ sportem od rána do večera…
Ono to tam de facto je. Teď jsem trochu povolil, protože potřebují mít čas i na další věci. Jezdím totiž do firem a do škol dělat přednášky, to mě hodně baví. Snažím se dopsat knížku o Tour de France, doufám, že se to brzy povede. Cítím na sobě, že jsem trochu vypnutej, takže potřebuju trochu odpočinek.

---