Odpoledne 11. března 2011 zasáhlo severovýchodní Japonsko mimořádně silné zemětřesení, které dosáhlo devátého stupně Richterovy škály. Otřesy a následné několikametrové vlny tsunami si vyžádaly životy více než osmnácti tisíc lidí.

Tato přírodní katastrofa nevídaného rozsahu se také stala příčinou rozsáhlé havárie v jaderné elektrárně Fukušima, z níž uniklo velké množství radiace, které zamořilo oblasti v okruhu několika kilometrů od elektrárny.

Úřady následně nařídily evakuaci více než 100 000 obyvatel postižených oblastí. Na začátku dubna však bylo prvním 357 lidem umožněno vrátit se do jedné z okrajových částí města Tamura. Pro návrat do svých domovů se však více než tři roky po katastrofě rozhodlo jen velice málo původních obyvatel. Většinu z navrátivších tvoří staří lidé, kteří v Tamuře strávili většinu svého života.

Většina evakuovaných však návrat zpět alespoň prozatím neplánuje. Navzdory opakovaným ujištěním úřadů, že oblast je už zcela bezpečná, mají stále strach jak z radioaktivních látek, tak z toho, že v téměř liduprázdném městě nebudou moci najít práci.

Japonské úřady plánují, že během příštích dvou let umožní bezpečný návrat domů dalším třiceti tisícům evakuovaných. Kolik z nich však této možnosti využije, nedokáže nikdo přesně odhadnout.