Práci dispečera údržby představil Vít Kožina

Co si mám představit pod názvem pozice dispečer údržby?

Směrový dispečer, řízení oprav. Říká se dispečer údržby, ale je to řízení oprav. Hlavní činnost je při odstávkách, to zastupujeme vedoucího generálky. V odpoledních, nočních směnách, o sobotách a nedělích se snažíme, aby práce probíhaly bez problémů. Pokud je potřeba něco řešit, jsme k dispozici.

A dá se to popsat nějak konkrétně? Třeba na nějakém příkladu?

Například dnes (v neděli 1. 12. – pozn. redakce)se nám neotevírá a nezavírá jedna armatura. A musíme to řešit. Je potřeba vyspecifikovat problém, zavoláme odborníky - ti se na to podívají, zjistí, co je potřeba udělat. Když to opět nefunguje, zavolám další odborníky. Ti zjistí, co je potřeba opravit. Poté se zavolají pracovníci, kteří budou opravu zajišťovat. Jsou buď na hotovosti nebo různě na telefonu, podle domluvy, která je mezi elektrárnou a dodavatelskými firmami. Povolaní pracovníci přijedou a pustí se do práce.

A to vše koordinujete vy? Všechny, které jste vyjmenoval, povoláváte, řídíte?

Ano.

Říkáte my, takže vás je víc?

Ano, jsme čtyři. Máme směnový provoz. V době odstávek jsou to dvanáctihodinové směny, přes soboty, neděle, svátky, zkrátka pořád. A pak je mimoodstávkový režim. To jsou ranní a noční směny, protože na nočních směnách se zařízení zajišťuje provoz pro ranní práce, takže se tam občas i nějaký ten problém vyskytne. A přes odpolední směny, soboty, neděle a svátky máme hotovost s autem, telefonem. Takže, když zavolají kluci z provozu nebo někdo jiný, po domluvě sem přijíždíme a zařizujeme práci - takovou, která je potřeba.

Jak jste si na to zvyknul? Být pořád na telefonu...

Dvacet pět let pracuji na směny, tak už jsem si na něco zvyknul. Telefon mi nevadí, práce také ne, takže mně to osobně moc nepřekáží.

Čím vším jste si prošel tady v elektrárně? Jaká byla vaše cesta až sem na dispečera údržby,

Začínal jsem tím, že jsem se na elektrárnu přihlásil po vysoké škole. Ze začátku jsme se bavili, co kdo bude dělat a já jsem začal na blokové dozorně. Prošel jsem školením na blokovou dozornu, operátora sekundáru, operátora primáru a poté jsem přešel na tuto funkci. Tady jsem už patnáct let.

Vzpomenete si třeba na nějaký hodně krizový moment, který jste museli řešit?

Nejsou krizové momenty. Je to vždy profesionální přístup.

To je taková diplomatická odpověď.

Časová tíseň je sice hrozná věc, ale čím víc si to člověk připouští, tím více může udělat chyb. Když přijde problém, vyhodnotíme ho, zjistíme co a jak. Nejlepším možným řešením - neříkám nejrychlejším - ale nejlepším možným řešením se dostaneme k cíli a problém vyřešíme.

Když to tak nějak zprůměrujeme - taková klasická odstávka - kolik zásahů z vaší strany je potřeba? Dá se to vůbec nějak popsat?

Těžko říct. Zásahy jsou takové, že někomu poradím, odkážu ho na něco, dám mu telefonní číslo, zjistím kontakt, domluvíme synchronizaci času - to nejsou pro mě žádné problémy. To je taková drobná koordinace činnosti plus nějaké děje, které se s někým osvětlí. Jsou informační toky, které musíme nějakým způsobem udržovat. Například aby bloková dozorna věděla co se děje někde v podzemí nebo za zdí. A pak jsou činnosti, které vyžadují zásah. A to už jsou činnosti, protože žádná práce se tady nesmí dělat bez pracovního příkazu. Vytváříme tedy pracovní příkazy pro jednodušší práce - většinou kontrolní a přibližovací. Jakmile se začne zajišťovat zařízení, tak vytváříme zajišťovací příkaz pro určitou práci a samozřejmě předtím je spousta telefonování ohledně filozofie opravy. Někdy je to legislativní záležitost, někdy je to pohled na věc, někdy je to vyjasňující poměr mezi Limity, jestli je to pro tu věc správná oprava, nebo jestli funkce, kterou to právě vykazuje, je pro provoz nesnesitelná.

 

Eva Fruhwirtová