Poprvé v životě jezdím každý den tramvají, popisuje Japonec svůj život v Brně

Tomo, co tě přivedlo do České republiky?

Když jsem dokončil svá studia ve Spojených státech, hledal jsem práci na univerzitě. Chtěl jsem pracovat buď tam, anebo doma v Japonsku. Ale najít takovou pozici, která by mi vyhovovala, nebylo snadné, a tak jsem se začal poohlížet i v zemích, které se mě přímo netýkaly. Masarykova univerzita tehdy hledala někoho s kompletním vzděláním a zkušenostmi ve výzkumu. Sedli jsme si a já jsem v únoru roku 2013 přijel do České republiky.

Kde přesně pracuješ?

Moje práce je v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny, což je výzkumné psychologické pracoviště Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Co tě překvapilo, když jsi dorazil do Brna?

Já už jsem měl za sebou velký kulturní šok, když jsem se přestěhoval z Japonska do Ameriky. Takže ten šok v České republice už byl jen velmi malý. Samozřejmě, že to bylo nové a jiné, ale lidi jsou pořád lidi a není to najednou diametrálně odlišné prostředí. Očekával jsem rozdíly a připravil jsem se na ně.

Vzpomeneš si na něco konkrétního, co pro tebe bylo úplně nové?

Ano. Poprvé ve svém životě jezdím každý den tramvají! V Japonsku totiž lidé cestují vlakem a autobusem a ve Státech nikdo nevyužívá veřejnou hromadnou dopravu, tedy pokud nebydlí přímo v New Yorku, kde je to poměrně běžné. To byla pro mě asi ta největší změna. Co se týče toho zbylého, přizpůsobil jsem se a nedělal jsem si z toho hlavu.

Co si myslíš o Češích?

Češi jsou více uzavření, ve srovnání s Američany, kteří jsou zase extrémně otevření. Ale lidé v Japonsku jsou taky trochu uzavření, takže to nebylo nic, co bych neznal.

A co Češi versus Japonci. V čem se liší?

Tak určitě ve vzhledu, řekl bych. To je jediná věc, která mě napadá. Asi jsem zestárl a tomuhle už nevěnuju moc pozornosti. Zvykl jsem si potkávat různé národnosti, a tak si prostě užívám konverzaci a nevšímám si rozdílů.

Je české pracovní prostředí jiné než v Japonsku?

Ano, je. Z mé zkušenosti je pracovní prostředí v Česku uvolněnější. To japonské je více stresující, a tak si užívám, že pracuju tady.

Přijet do cizí země je i v dnešním globalizovaném světě přeci jen náročné a vyžaduje to odvahu. Kdo ti v Brně pomáhal? Přeci jen je potřeba si najít ubytování, oběhnout úřady. A ruku na srdce – ne všichni Češi umí anglicky.

Po příjezdu do Brna jsem samozřejmě hledal ubytování. Nejdřív společně s mými kolegy, ale to nešlo. Tak jsem požádal o pomoc Foreigners.cz. Společně se svým relokačním konzultantem jsem si prohlédl několik bytů a jeden z nich vybral. Bydlím tam dodneška, což je skvělé. Mám ale s Foreigners.cz velmi dobré zkušenosti během celého pobytu tady – majitel mého bytu nemluví anglicky, tak jsem kontaktoval agenturu například, když jsem potřeboval prodloužit svoji nájemní smlouvu. Odpovídali rychle na moje e-maily, a tak jsem se nikdy nemusel ohledně těchto záležitostí zbytečně stresovat. A taky jsem díky tomu měl se svým majitelem lepší vztah. Foreigners.cz tady pro mě byli i pokaždé, když se něco v bytě rozbilo. Třeba jsem měl problém s bojlerem a majitel řekl, že se o to musím postarat já. Tak jsem se obrátil na Foreigners.cz a ti hned poslali opraváře, který se o to postaral.

Agentura Foreigners.cz pořádá pravidelně každý měsíc tak zvané MeetUpy – neformální setkání Čechů a cizinců. Zúčastnil jsi se někdy?

Ano. Brno je pěkné město se spoustou cizinců. Místní lidí jsou ochotni s námi komunikovat, a tak se mi na těchto akcích poštěstilo potkat řadu milých lidí. Ba co víc, seznámil jsem se tam s několika mými nejlepšími přáteli. Jsem tudíž moc spokojený se svým sociálním životem tady.

Je něco, co ti chybí z Japonska?

Nejvíc se mi stýská po japonském jídle. Já vím, že v Brně jsou asijské a japonské restaurace, a jsou velice dobré. Jenomže já chci víc!

Ale ty se vracíš zpět do Japonska, že ano?

To je pravda. Jedu zpátky domů na konci března. Našel jsem tam podobný typ práce, jako dělám tady.

Nedá mi to se nezeptat. Mluvíš česky?

No, zkouším to. Učil jsem se česky dva semestry na vysoké škole a také soukromě. Něčemu rozumím a obvykle nemám problém domluvit se v supermarketu, ale, víš jak, učit češtinu nemůžu. Upřímně, poté, co jsem si od minulého roku jistý, že odjedu, ztratil jsem motivaci.

Myslíš, že se do Česka vrátíš, alespoň na návštěvu?

Určitě se přijedu podívat. Nechávám tady své kolegy a dobré přátele, které bych moc rád viděl znovu.

Lucie Pátková