Petr Jašek: Vnímám, že má práce má smysl

„S manželkou jsme se vzali v roce 1992, bydleli jsme na sídlišti v Brně. V té době nás oslovil pan farář Dokládal s tím, že se obnovuje Charita v diecézi a zeptal se mě, jestli bych to nechtěl zkusit. Takže jsme se s manželkou přestěhovali do Třebíče a chvíli jsme bydleli na faře. V září 1992 jsem začal zakládat v Třebíči Charitu,“ vzpomíná současný ředitel Charity Petr Jašek.

 

Co vás na této práci baví?

Především vnímám, že moje práce má velký smysl. Jde o pomoc druhým lidem. Baví mě pestrost práce, organizování a tvorba nových věcí.

Role ředitele je manažerská funkce, kdy musíte řešit nejrůznější provozní záležitosti. Co je na tom nejtěžší?

Máte pravdu, jako ředitel nejsem tolik v kontaktu s uživateli služeb. Řeším spíše finance, provozní problémy, opravy a rekonstrukce. Problémem jsou finance. Je to takový nikdy nekončící boj o finanční zabezpečení organizace. Příjemné také nejsou personální problémy. Tyto dvě oblasti jsou z mého pohledu nejsložitější.

V dnešní době není lehké získávat peníze. Jak to vnímáte vy?

Charita žije především z dotací. Třemi největšími donátory jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí, kraj Vysočina a město Třebíč.  V letošním roce, díky vstřícnosti zmíněných institucí, budeme mít finance na základní pokrytí služeb. Důležitým partnerem je také Jaderná elektrárna Dukovany. Díky pochopení mnoha lidí a pomoci Boží se nám daří.

Jaké máte v Charitě plány do dalších pěti let?

Realizujeme například celokrajský projekt Al passo. Je to projekt pro vězně, kterým se blíží doba propuštění. Kontaktujeme je již ve vězení a pomáháme s prvními dny na svobodě. Týká se to všech odsouzených, kteří mají trvalý pobyt v kraji Vysočina. Jednoznačně tento projekt bude mít přínos i pro veřejnost v oblasti prevence kriminality. Další novou věcí je obchůdek Baltazar vedle státního gymnázia. Jde vlastně o second hand. Důležitou oblastí, na kterou se chceme soustředit v nejbližších letech, je zaměstnávání klientů, zdravotně postižených a sociálně znevýhodněných lidí. Delší dobu již řešíme výstavbu domova pro matky v tísni. Chtěli bychom zde mít i lůžka pro samotné ženy, krizový pokoj a středisko rané péče. Nyní jsme ve fázi územního řízení. Mezi novinky a změny také patří to, že od 1. ledna jsme v Třebíči převzali do provozování tři domovy s pečovatelskou službou. V této souvislosti jsme se přestěhovali s terénními službami, tedy pečovatelská služba, osobní asistence, hospicová péče a ošetřovatelská služba v rodinách, na Karlovo náměstí nad jídelnu Třebíčanka.

Co děláte ve volném čase?

Mám velmi rád sport. Pokud mám chvilku volného času, hraju tenis, stolní tenis, fotbal a jezdím na kole. Je toho mnoho, co bych chtěl dělat, ale není moc času. Doděláváme nový domek v Trnavě, takže trávíme spoustu času tam.

 

 

Jak vzpomínáte na prázdniny, když jste byl malý? Kam jste rád jezdil?

Čas jsem trávil hodně venku s klukama. Hráli jsme často fotbal. S rodiči jsme pravidelně jezdili na různé dovolené. Pamatuji si, že jsem nejezdil na tábory. Ale trávil jsem čas s ministranty a knězem na různých výpravách.

Jaké máte nejoblíbenější místo tady v okolí?

Rád jezdím na kole, takže mám projeto spoustu míst v okrese, ale jedno oblíbené místo nemám.  Je celá řada míst, kde se mi líbí.