(Ne)známé

Ondřej Zmeškal: Barvy oblečení jsem neřešil, ani když jsem viděl

22. 07. 2016

Na Třebíčsku už ho všichni znají díky jeho neuvěřitelnému výkonu, kdy běžel maraton na Velké čínské zdi a medaili ze závodu věnoval do aukce pro nemocného Aleška Dennera z Třebíče.

Nevidomý Ondřej Zmeškal by byl rád, kdyby lidé odhodili stud a nebáli se oslovit slepce na ulici, zda nepotřebuje pomoct. Každý den totiž nemusí fungovat zvuková signalizace na semaforu u přechodu pro chodce.

Ondro, jak začíná vlastně tvůj příběh?

Před pěti roky, když mi bylo dvacet let, jsem oslepl. Vše začalo v devatenácti letech, když jsme stěhovali nábytek na internátu. Trošku jsem zabral a praskla mi sítnice. Přestával jsem vidět na jedno místo v oku. Doktorka mě hned poslala na operaci, ale postupem času se to hodně horšilo, až jsem oslepl úplně. Dokážu rozlišit akorát světlo a tmu.

Vím o tobě, že běháš. Jak a kdy si s tím začal?

Když jsem byl na maratonu na Velké čínské zdi, tak to byl přesně rok, kdy jsem začal běhat. Takže teď je to asi rok a kousek. Přivedl mě k tomu Lukáš Nožička, který mi dělal i traséra (pozn. doprovod, který vede nevidomého na trase) na Velké čínské zdi. Paradoxně nebyl Lukáš první, s kým jsem začal běhat, ale byl to můj vodící pes Black (Flat coated retriever). Když ale přijel Lukáš o víkendu, tak jsem běhal s ním.

Vystudoval jsi zahradničinu v Třešti, věnuješ se tomuto oboru?

Minulý rok jsem byl zaměstnaný na půl úvazku od projektu z TyfloCentra v Jihlavě. Pak jsem byl rok doma a začal jsem fungovat trošku jinak. Pořídil jsem si počítač a začal komunikovat s lidmi. Dojížděl jsem do TyfloCentra v Jihlavě (služby prvního kontaktu pro těžce zrakově postižené občany včetně jejich vyhledávání), kde mi dali možnost zaměstnávání.

Každého asi zajímá, stejně jako mě, když potkám na ulici slepce, jak mu můžu pomoci?

Hlavně se nebát pomoct, my slepci nekoušeme (smích). Zkrátka zahodit stud a nebát se, že člověk řekne třeba něco špatně. To neřešíme. Můžete se zeptat „pane, nepotřebujete někam dovést?“ Ten člověk vám řekne třeba, že ne. To ale neznamená, že další den tu pomoc nepotřebuje. Může nastat situace, kdy tu pomoc potřebujeme, zrovna když nepůjde zvuková signalizace na semaforu u přechodu pro chodce.

Zeptám se ještě na takovou praktickou otázku. Jak rozeznáváš barvy ponožek, aby byly obě stejné?

Za začátku jsem nosil ponožky každou jinou. Teď mám colortest, je to krabička asi jako mobilní telefon a když ho přiložím k tričku, tak vím, že je černé. Ponožky si tedy skládám do páru do ruliček. Módu jako holky moc neřeším, samozřejmě chodím rád pěkně oblékaný, ale jak sladit barvy, to jsem neřešil, ani když jsem viděl (smích).

Ptala se Eva Fruhwirtová