O atletice v Moravském Krumlově

Co vás na atletice baví? A jaká k ní byla cesta?
Úplně všechno! Moje cesta byla těžká a náročná. Začala jsme sama běhat v patnácti letech. Tady v Moravském Krumlově jsem vypadala dost zvláštně, protože v té době nikdo neběhal. Pak jsem začala studovat ve Znojmě a bydlela jsem na podnájmu u jedné skvělé paní. Ta mě přivedla ke kolegovi trenérovi, se kterým jsem začala spolupracovat. Jmenoval se Pavel Trnka a dnes už to vše řídí z atletického nebe.

Jak se vyvíjí zájem o atletiku v Moravském Krumlově?
Zájem je, i když v čase se různě mění. Začínala jsem v roce 1984, to jsme nebyli ještě soukromý klub. Tenkrát nebylo moc možností mimo fotbal. Dala jsem dohromady třicet dětí a věnovali jsme se atletice. V té době jsem ještě sama běhala, takže jsem jsme měli tréninky společně. Objevil se nám tehdy mezi dětmi obrovský talent Moravského Krumlova - Kateřina Doubková. V pozdějších letech to byl Libor Kohoutek a teď Jaromír Morávek, mistr České republiky v chůzi. V současné době se atletice věnuje na padesát děti. Část klubu je tady a druhá polovina v Ivančicích.

Kde trénujete?
Máme krásné tréninkové podmínky. Nemáme sice halu a ani stadion, ale máme úžasný terén v zámeckém parku. Máme tady rovinky, kopečky a zatáčku jak na stadionu. Ale víte, na co se těším nejvíc? Že se snad podaří v Krumlově vybudovat sportovní hala a atletický ovál u Základní školy Ivančické. Rozšíří se tak nové možnosti pro atletiku.

Určitě na to vše nejste sama. Kdo vám pomáhá?
Tím, jak se rozvíjí atletický klub, tak se ke mně vrátil bývalý svěřenec Vojta Kocáb, který vystudoval u pana profesora Pavla Koláře. Má perfektně zvládnutou fyzioterapii a dokáže naučit cviky, které já opravdu neumím. A ještě máme jednoho trenéra, jmenuje se Zbyněk Kalužík a já tvrdím, že je nejlepší trenér na světě na běhy. Vytrénoval slečnu, která byla mistryní Evropy v juniorkách, pak byla pátá na Mistrovství Evropy v ženách. Asi dvacet let trénoval v Kataru, Keni, Tanzánii a měl čtyři kluky na olympiádě v Aténách. V Krumlově momentálně trénuje čtyři děti. Také ještě zhruba před deseti lety jsme z projektu Atletika pro děti, kde jsme se zúčastnili korespondenční soutěže, získali ambasadora Jakuba Vadlejcha, který je vicemistr světa v hodu oštěpem. Ten také jezdí občas k nám a trénuje naše děti, anebo my jezdíme za ním na Duklu Praha.

Přibližte nám některé z vašich atletických projektů…
Jsme zapojeni v projektu Českého atletického svazu s názvem Atletika pro děti a Atletika pro rodinu. Účastníme se každé akce. Před zhruba 5 lety vybíralo patnáct oddílů z celé České republice, za kterými přijeli sportovci z Prahy. My jsme byli mezi těmi oddíly. Byla to výborná sportovní akce pro celou rodinu. Ráda na to vzpomínám. Takový můj speciální projekt je Zajícova liga. Začali jsme s ní asi před dvanácti lety. Měli jsme tenkrát hodně dětí a nechtělo se nám jezdi do Brna na závody, bylo to složité. Tamní trenéři byli na děti docela nepříjemní, to se mi nelíbilo. Tak jsem si řekla, že si uděláme soutěže pro sebe. V tě době moje dcera skákala do výšky a já jsem se na trénincích potkávala se Svatoslavem Tonem, což je náš reprezentant ve skoku do výšky. On začal učit v jedné vesnici poblíž. Dali jsme hlavy dohromady a připravili jsme si vlastní atletické závody. Přidaly se další oddíly a liga byla na světě. Pojmenovali jsme ji podle našeho zajíce, kterého máme v logu – Zajícova liga. Je to celkem šest závodů. Zapojeni jsou oddíly z Oslavan, Hustopečí, Bílovic, Přísnotic a Rosic. Každý oddíl pořádá jedny závody. Začne to na jaře v Bílovicích přespolním během, pak Oslavany na dráze a finále je třetí sobotu v říjnu na krumlovském běhu. Poctivě se počítají body pro jednotlivce i družstva. Letos bude už jedenáctý ročník. Doufáme, že bude. Začínáme 10. dubna.

Chtěla jste také ještě poděkovat….
Ano. Moc ráda bych poděkovala městu Moravský Krumlov, které se o nás stará, a také městu Ivančice. Jihomoravský kraj nám poskytuje dotace, za to patří také velké poděkování. A samozřejmě také díky patří všem, kteří nás podporují při závodech a různých akcí.

Eva Fruhwirtová