Novinář dnes musí umět psát i fotit, říká Kamil Černý
Kamil Černý je redaktor Třebíčského deníku. Mezi fotografiemi mapující třicetiletý provoz elektrárny najdeme také jeho fotku. Ty jsou vystaveny ve vstupní hale elektrárny, a to do 15. června.
Kamile, odkud vlastně pocházíš?
Z malé vesničky Přeckov. Je malá, ale o to krásnější.
Vzpomeneš si, kdy jsi byl v elektrárně pracovně poprvé?
Je to asi tři, nebo čtyři roky, takže tady mezi fotografy jsem pracovně nejmladší a rozhodně se nepovažuji za fotografa, já jsem spíš na psaní. Když nemůže náš hlavní fotograf, tak také musím k článku přinést fotku. Možná o to víc si cením toho, že ta jedna fotka tady na výstavě je. Fotka je z roku 2013, kdy se sázela lípa a zástupci Kraje Vysočina, Jihomoravského kraje, společnosti ČEZ, a.s. a JE Dukovany podepsali memorandum o spolupráci.
Jaké to je chodit do elektrárny, kam se obyčejný člověk jen tak nedostane. Ty jako novinář, víš o všem mezi prvními, jaký je to pocit?
Právě z pohledu, že se sem málokdo dostane, je to vzrušující. Hrozně rád sem jezdím. A jak už jsem řekl, jsem spíš „psavec“ než fotograf. Moc rád budu ve své práci pokračovat a elektrárně přeji, aby se o ní psaly samé pozitivní zprávy.
Elektrárna je přeci velká technická „továrna“, vyrábí elektřinu z jádra. Když o ní člověk píše, musí se vzdělávat, aby pochopil kontext událostí?
Já zastávám názor, že člověk si zvykne na všechno, žít bez ruky, nebo psát o elektrárně. Ze začátku jsem čerpal informace od svých kolegů, kteří sem jezdili dříve. A snažil jsem se nezacházet do technických detailů, ale postupem času si člověk zvykne a naučí se v tématu orientovat a být znalý věci.