Rozhovor

Na faře v Rouchovanech objevena unikátní literátská listina

30. 05. 2013

Letos v únoru předal otec František Nechvátal paní doktorce Jitce Padrnosové z třebíčského archivu na rouchovanské faře malý poklad – listinu literátského bratrstva z 27. února 1613 psanou na pergamenu.

„Když jsem text listiny nahlas přečetla, tak jsem zjistila, o co se jedná,“ začala své vyprávění Jitka Padrnosová. Literáti byli lidé, kteří ovládali literní umění – psaní, čtení a počítání. Zpívali lidovou duchovní píseň při obřadech a zpravidla česky. Reformní literáti zpívali na lidové popěvky, tedy na nápěvy, které lidé znali, zatímco katolická církev využívala při svých obřadech spíš gregoriánský chorál. V tom se lišili.

Od jaké doby známe literáty v našem regionu?

Literáti byli nejčastěji evangelíci a jejich intenzivní rozmach je spojován s obdobím reformace. V této době nastal obrovský rozvoj literátských bratrstev, zvláště na Moravě. Ta byla totiž v oblasti náboženství tolerantnější než Čechy. Nejstarší písemná zmínka o literátech, kteří dostali artikuly, je z roku 1516 v souvislosti s Třebíčí. Tehdy se s největší pravděpodobností jednalo ještě o katolické literáty. 

 

Jak je literátská listina pro Rouchovany významná?

Ohromně. Doplňuje v řadě chybějícího faráře, který působil v Rouchovanech. Je to Daniel Vyssocius. Nikde jinde totiž není uveden. Nemusel zde působit dlouho, ale byl to právě on, který předstoupil před majitele panství a o vydání artikul pro literáty požádal. A také to, že v městečku Rouchovany působilo bratrstvo, je něco úžasného. Literáti totiž souviseli taky s činností existující školy. V Rouchovanech je škola poprvé zmiňovaná v pramenech z roku 1596. Většina lidí spojuje školní docházku a vzdělanost až s Marií Terezií. Tady v okolí ale byly školy na velmi vysoké úrovni o několik staletí dříve.

Působili u nás literáti dlouho?

Bohužel literáti v Rouchovanech nepůsobili dlouho. Přišla třicetiletá válka a tím, jak dlouho trvala, zničila vzdělanost a kulturu.

Co pro tehdejšího člověka znamenalo být v literátském bratrstvu?

Byla to pocta. Členem mohl být pouze ten, který uměl číst i psát. Možnost vzdělání byla tenkrát velmi ceněna, proto byl ve vážnosti ten, kdo takové dovednosti ovládal. Členové bratrstva mívali nádherné pohřby s českými zpěvy, průvod procházel celým městečkem. A také toto bylo motivací, proč lidé vstupovali k literátům. Když někdo neuměl číst a psát a chtěl se stát literátem, především kvůli tomu nádhernému pohřbu, musel si členství zaplatit.

Můžeme tuto vzácnou listinu někde vidět?

Je uložena v archivu v Třebíči a je součástí archivu městečka Rouchovany.  V současné době ji mechanicky rovnáme, protože desítky let byla složená, a to se na ní samozřejmě projevilo.