Mirvaldovy vlnící se válce
Konstruktivně zaměřené malířství, které před zobrazením viděné skutečnosti nebo vyjádřením umělcových pocitů dává přednost skrytým kvalitám obrazové skladby, není u nás dostatečně oceňováno.
Přesto si zaslouží pozornost právě na stránkách Zpravodaje jaderné elektrárny, která sama je výsledkem důmyslných myšlenkových a technických konstrukcí.
Klasikem českého malířství, pracujícím s jazykem geometrie, je Vladislav Mirvald (1921-2003), jenž skoro celý život pracoval jako středoškolský profesor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie v Lounech. I když se v mládí věnoval také krajinomalbě, od roku 1963 se mu jediným výrazovým prostředkem stalo rýsování. Jeho obrazy, to jsou rýsované konstrukce, pro něž je charakteristické seriální opakování nějakého jednoduchého geometrického útvaru nebo jeho proměna podle určitého pravidla. Konstrukce se tak Mirvaldovi stala nejen prostředkem, způsobem a metodou tvorby, ale také důležitým estetickým faktorem. Kompozice s kružnicemi byly východiskem pro cylindrickou perspektivu, která je podstatným tématem umělcovy práce. Stejně tak princip aperspektivy, seriálního řazení kruhových elementů a pravidelného střídání černé a bílé plošky. Zásadním tématem Mirvaldovy malby se staly také undulační (vlnící se) válce. V poslední fázi svého díla pak využil biologického fenoménu – Rombergovy křivky – tedy záznamů nepatrných pohybů lidské hlavy při udržování rovnováhy jedince se zavřenýma očima. Tento drobný zápis zvětšoval a používal jako osu pro středy oblouků, na jejichž základě vznikal celý válec. Organické a konstruktivní vytvořilo novou jednotu. Dílo Vladislava Mirvalda je tak výpovědí o estetických možnostech konstrukce, ale především o iluzívnosti lidského vnímání plochy jako prostoru.
Arnošt Pacola
Fotogalerie
