Martin Procházka: Nosím roušku a pracuji z domova. Lidé se navzájem podporují, to je skvělé

Martine, přibliž nám svoji práci na elektrárně…
Pracuji v útvaru Správa projektu JE a mojí hlavní náplní práce je zajištění pravidelné aktualizace provozních bezpečnostních zpráv. Jde o důležité (a rozsahem obsažených informací také o velmi komplexní) dokumenty, které jsou součástí dokumentace předkládané na SÚJB v rámci žádosti o povolení provozu jaderné elektrárny. Popisujeme v nich mj. aktuální stav zařízení, realizované změny, naplnění požadavků na jadernou bezpečnost a radiační ochranu atd. Obecně lze říci, že v těchto zprávách dokládáme bezpečný provoz jaderné elektrárny.

Jak a kde ses dozvěděl o přísných opatření vlády v souvislosti s pandemii? Jak jsi to přijal?
Informace jsem získával většinou z internetu. S tím, jak se hlavní centrum nákazy přesouvalo směrem k Evropě a k ČR, tak se člověk snažil získat těch informací co možná nejvíce. V rámci firmy nám také samozřejmě byla doporučena určitá opatření, jak co nejvíce minimalizovat riziko nákazy. Současná situace určitě není nikomu příjemná, ale beru to tak, že ta opatření jsou nutná. Zdraví máme pouze jedno a musíme si je chránit. Roušku nosím, navíc pobyt venku a v místech s vyšší koncentrací lidí se snažím omezovat opravdu jen na to nejnutnější – nákup potravin. V obchodě kupuji pouze balené pečivo. Samozřejmě velmi důležitá je taky pravidelná hygiena rukou.

Bydlíš v Polánce, která spadá pod město Moravský Krumlov, a jsi zastupitel. Jak zvládají lidé v Polánce nouzový stav?
Jde vidět, že si lidé uvědomují vážnost celé situace a chovají se zodpovědně. Poctivě nosí roušky a je znát, že také omezili pobyt venku na minimum. Informací máme dostatek z médií, důležitou roli ale také plní místní rozhlas.

Chodíš do práce? Nebo máš tzv. home office?
V současné době má celá naše skupina home office. Snažíme se předcházet případné nákaze a proto, kdo může pracovat z domova, tak toho využívá a do práce nechodí. V tomto směru máme oproti některým kolegům výhodu a svoji práci jsme schopni vykonávat de facto odkudkoliv, kde je k dispozici připojení k internetu. Například kolegové z provozu tuto možnost pochopitelně nemají.

Jak komunikuješ s kolegy?
Každé ráno máme s vedoucím a s ostatními kolegy z naší skupiny konferenci po Skype. Hodnotíme průběžné plnění úkolů a domlouváme si úkoly na další den. Samozřejmě využíváme standardně mail a telefon. Vzhledem k tomu, že většinou komunikuji s kolegy z Temelína, tak jsem na podobný způsob komunikace zvyklý a velké omezení to pro mě není.

Pustil ses do šití roušek. Máš doma šicí stroj? A šil jsi někdy? Jak to šlo-jak to jde?
Bylo to spíš z nouze. Na internetu i v televizi jsme neustále slyšeli ujištění, že roušek je dostatek, že nemáme propadat nákupní hysterii a že není potřeba se zásobit dopředu. Jakmile jsem však následně v lékárnách nějaké roušky sháněl, tak byly beznadějně vyprodané. Proto jsem si musel, podobně jako většina ostatních lidí, roušky ušít, abych vůbec mohl vyjít ven. Nikdy jsem šicí stroj nepoužíval, proto prvních pár pokusů byl spíš boj, v němž šlo doslova o prsty 😊 Nakonec se mi však podařilo bez větší újmy na zdraví několik roušek vyrobit. Módní policie by je sice zcela jistě podrobila nemilosrdné kritice, nicméně svůj účel plní. Zároveň ale jde také o způsob odreagování v době, kdy toho lidé dělat moc nemohou a většinu času zůstávají doma.

 Co pozitivního si můžeme z této situace vzít?
Ačkoliv je celá tato situace pro všechny velmi nepříjemná, tak je opravdu krásné vidět, jak se lidé snaží navzájem podporovat. Snaží se šít roušky těm, kteří jich mají nedostatek. Snaží se zajistit nákup potravin a rozvoz obědů seniorům. Televize přizpůsobila vysílaní a dětem tak poskytuje alespoň nějakou formu náhradní výuky. Podobných případů je v této době opravdu mnoho a je úžasné vidět, že existuje spousta lidí, jimž není lhostejný osud ostatních.

Eva Fruhwirtová