Martin Hlávka: Uzavření škol byl pro nás šok, ale do tří dnů jsme rozjeli výuku na dálku
Jak se učí v nouzovém stavu, co bylo nejtěžší a co naopak tato doba přinesla nového? Vzdělávání na dálku je náročné pro děti, rodiče i pro učitele. Podle ředitele Základní školy T. G. Masaryka Třebíč Martina Hlávky k tomu všichni přistupují s vysokým nasazením. Ze sborovny a kabinetů se pedagogické porady přesunuly do online prostředí, žáci vyměnili školní třídy za své pokoje a výuka probíhá díky moderním technologiím. Učit se takto dá i hudební výchova.
Jaké byly reakce bezprostředně poté, co jste se dozvěděli, že školy budou uzavřeny?
Uzavření škol byl pro nás šok, protože jsme to v České republice, ani v Evropě nikdy nezažili. Na začátku bylo nejtěžší najít pro všech 46 pedagogů společný komunikační kanál. Shodli jsme se na Skype. Jsem rád, že se na začátku spojili všichni ředitelé třebíčských škol a mohli jsme se domluvit na společném postupu. I když to není tak jednoduché, protože každý má trochu jiné možnosti. Oceňuji také spolupráci s radnicí. Promluvil k nám starosta, situaci jsme probrali. I nadále nám pomáhá školský odbor.
Ze dne na den se změnil způsob výuky. Co to pro učitele konkrétně znamená a do čeho jste se nejdříve pustili?
Díky velkému nasazení mých kolegů se nám podařilo do tří dnů rozjet vzdělávání na dálku. První týden jsme měli na webu školy zveřejněné přípravy. Spojili jsme se se všemi rodinami dětí. Je to celkem 602 rodin, se kterými komunikujeme přes internet, pouze třem rodinám připravujeme učivo a úkoly v písemné formě do obálek a ty jim vozíme. Postupně vše vylepšujeme. Třetí týden jsme zavedli videokonference předmětových komisí, takže i učitelé z kabinetů jsou spolu v kontaktu. To je podle mě také nesmírně důležité.
Osobní kontakt je nenahraditelný, naštěstí máme široký výběr technologií a možností, které se dají pro výuku používat…
Důležité je, aby děti zůstaly s učiteli v kontaktu, je to dobré i z psychologického pohledu. Dokonce jsme měli i hudební výchovu na dálku. Děti si s panem učitelem zazpívaly přes internet. Z hlavních předmětů posílají děti vypracované úkoly učitelům do mailu. Rozhodli jsme se ale neznámkovat. Rodičům i dětem doporučujeme využívat také projekt České televize UčíTelka. Já osobně rád používám YouTube, jsem přírodovědec, a tak žákům posílám odkazy na krátká videa, aby viděli, jak například vypadá některý hmyz, ten právě s dětmi probírám.
Tento způsob má i svá úskalí. Čeho se obáváte vy?
Snažíme se nepřetěžovat děti i rodiče. Učitelé jsou na zápřah a vysoké nasazení zvyklí, ti to zvládnou. Ale obávám se, že postupně bude upadávat energie rodičů a dětí. Jedna maminka mi řekla, že pokud se neotevřou školy, tak se všichni rodiče spojí a vymyslí lék na covid-19 rychleji než vědci (smích).
Mění podle vás koronavirová krize pohled společnosti na učitele?
Dlouhá léta pracuji jako učitel. Po devadesátém roce si společnost přestala učitelů vážit. V popředí byl jen byznys a učitelé byli zatlačeni do pozadí. Přitom tato práce je tak důležitá. Národ, který devalvuje vzdělání, je ztracen. Současná situace nás přiměla zamyslet se nad mnoha věcmi. Třeba se změní i pohled společnosti na nás, na učitele, a lidé se začnou učitelů zase vážit.
Eva Fruhwirtová