Když se práce stane zábavou

Po několika letech se ale vrátil k tomu, co vystudoval na třebíčské průmyslovce, a v současné době už pátým rokem pracuje jako chemik v Jaderné elektrárně Dukovany. Většinu dne tak tráví ve žluté kombinéze v kontrolovaném pásmu elektrárny, kde pracuje s nejmodernějšími přístroji.

Co se vám vybaví, když se řekne ČEZ a energetika?
Jako první se mi vybaví jaderná elektrárna. A aktuálně jako zaměstnanci ČEZu také jistota a stabilita.

Proč jste se rozhodl pracovat právě v ČEZu a jak dlouho tady už pracujete?
Vystudoval jsem obor Průmyslová ekologie na Střední průmyslové škole v Třebíči. Když jsem tehdy přišel o práci, tak jsem hledal, co by mě vlastně bavilo dělat v životě, a narazil jsem na pracovní nabídku od firmy Nuvia, že hledají směnového chemika na elektrárně. Vždycky mě na škole chemie bavila, tak jsem to šel zkusit a po 2 letech práce u Nuvie se podařilo dostat se přímo pod ČEZ. Takže nyní zde pracuji několik let.

Chtěl jste být vždycky chemikem?
To ne, na základní škole jsem chemii dokonce nesnášel, i když pokusy mě bavily. Bavila mě matematika a fyzika, na obor Energetika jsem se bohužel nedostal, tak jsem zkusil průmyslovou ekologii. Řekl jsem si, že pokusy a obecně životní prostředí by pro mě mohly být fajn, a škola mě nakonec bavila.

Vaše cesta ale nevedla po škole rovnou do elektrárny.
Po škole jsem asi šest let pracoval jako skladník. V době covidu mě ale propustili pro nadbytečnost a právě v té době mě zaujala nabídka na volné místo směnového chemika. Vlastně jsem o tom dříve neuvažoval, protože jsem nevěděl, že bych tady jako chemik mohl najít uplatnění. Bylo to moje první setkání s elektrárnou, která mě naprosto nadchla.

Takže jste vůbec nevěděl, do čeho jdete?
To zase ne. O půl roku dříve nastoupil do elektrárny můj mladší bratr na pozici strojníka. Ale samozřejmě co vlastně já na elektrárně budu dělat, o tom jsem neměl ponětí a musím říci, že mě práce nadchla a opravdu
mě baví.
Co vás v práci nejvíc těší, z čeho máte největší radost?
Nejvíce mě asi těší ta rozmanitost, možnost si práci rozvrhnout tak, aby mi vyhovovala. Přátelský kolektiv, vidina do budoucna a vlastně spousta nových věcí, které člověka zaměstnají a dávají mu možnost se o své práci dozvídat další a další věci.

Co byste naopak změnil?
Ranní vstávání. Když člověk pracuje na směnách a musí vstávat ve čtyři hodiny ráno, tak to je pro mě strašně brzy. Kdyby to šlo, tak bych vstávání tak o hodinku a půl posunul. Jinak jsem vlastně spokojený.

Kde se vidíte za 5 nebo za 10 let?
Rád bych se viděl na pozici mistra chemie. Což je vlastně člověk, který zodpovídá za nás jako za směnu. Na současné pozici je mojí náplní práce dělat odběry vzorků, analýzy a kontrola různých měření.

Na koho se v práci nejvíc spoléháte?
Na směně jsme dva chemici, tak spoléháme na sebe navzájem. Dále je to mistr chemie. Na ranní směně jsou to ještě kolegové z denních laboratoří. Jinak při práci spoléhám hlavně sám na sebe.

Kdo by mezi vás nejlépe zapadl jako váš nový kolega nebo kolegyně?
Měl by to být člověk, který je pečlivý, důsledný, aby se nebál, byl komunikativní a hlavně měl chuť učit se něčemu novému. A samozřejmě by měl mít zájem o chemii. Možná působíme trošku jako podivíni v pláštích, ale jsme úplně normální lidi 🙂.

Co je vaším úkolem, můžete popsat, jak vaše práce vypadá?
Jako směnoví chemici máme na starosti všechny čtyři bloky, na každém dvojbloku máme jednu laboratoř, která je umístěna v nejstřeženější části elektrárny, které se říká kontrolované pásmo. Když vezmu vodu od reaktoru přes celý primární okruh po parogenerátory, která se pak vypouští z primáru, všechny tyto vody měříme na určité parametry. Ať už jsou to bezpečnostní nebo havarijní systémy, reaktor, kontrolní nádrže. Po celém primáru máme rozmístěné odběrové boxy nebo žlaby, do kterých máme vyvedené jednotlivé odběry. Každý odběr má svoje číslo. Dojdu ke konkrétnímu boxu, nechám si ho odpustit a odeberu si vzorek. Každá voda má své specifické parametry, limity, ve kterých se musí pohybovat. Sledujeme, jestli tam je, co tam má být, a naopak, co tam nechceme. V každé laboratoři máme sedm přístrojů a na každém se měří něco jiného. Jeden z nejdůležitějších parametrů, který měříme, je H3BO3.

Jaké změny a technologie v posledních letech ovlivnily vaši práci?
Nedávno jsme dostali nový přístroj právě na měření chloridů. Strašně to ulehčilo a zpřesnilo naši práci. S novým přístrojem je práce mnohem přesnější, příjemnější a rychlejší.

Jaké dovednosti či znalosti považujete za nejdůležitější pro vaši práci?
Určitě orientaci v oboru chemie. A pak samozřejmě důslednost, pečlivost a hlavně ochotu učit se, naslouchat, nemít strach a nebát se zeptat. Jako většina zaměstnanců elektrárny jsem absolvoval školení pro pracovníky jaderek. První modul byl obecný, druhý už byl zaměřený na chemii. To mi dodalo některé spojitosti, které mi chyběly, vše mi pak krásně zapadlo do sebe. Měl jsem tak dostatek času naučit se detailně všechno potřebné. Než jsem na směně začal pracovat samostatně, byl jsem vždy pod taktovkou zkušenějšího kolegy, který na mě dohlížel a kontroloval moji práci.

Jaká je oblíbená část vaší práce a co vás naopak nejvíc nebaví?
Rád zkoumám a poznávám nové věci. Takže určitě, když se naskytne nějaká činnost, kterou jsem ještě nezažil, tak se snažím, abych měl možnost u té činnosti být. Velký rozdíl je také v tom, jestli je blok v odstávce, nebo v provozu. Na odstaveném bloku probíhají limitní odběry, které se provádí po čtyřech hodinách. Protože se provádí v tzv. životně důležitých prostorách, musíme je dělat vždy ve dvou. Kontrolujeme, co je v reaktoru, popřípadě v bazénu, věci spojené se zajišťováním armatur a tak dále. Vzhledem k tomu, že to probíhá jenom během odstávky a na směnách se střídáme, může se stát, že se k určité činnosti dostaneme například jen jednou za dva roky. A co mě nejvíc nebaví, tak asi měřit průzračnost. Je to jednoduchá analýza, která trvá chviličku, ale fakt ji nemám rád.

Zmínil jste, že pracujete v kontrolovaném pásmu. Znamená to, že tam je radioaktivní záření?
Ano, je tam radioaktivní záření, ale proti případným dávkám jsme dostatečně chráněni. Kontrolované pásmo je vlastně část elektrárny, kde se člověk může s aktivitou potkat. Musí se tady nosit speciální žluté oblečení, rukavice a další ochranné pomůcky. Po provedení každé činnosti se musíme přeměřit, jestli nedošlo ke kontaminaci. V kontrolovaném pásmu se nesmí jíst, pít se může jenom v pitných koutcích. Pokud se chceme najíst, musíme tedy z kontrolovaného pásma odejít přes šatnu, kde se přeměříme a převlékneme.

Co je vaším koníčkem, jak si čistíte hlavu?
Největším koníčkem je teď aktuálně volejbal, ale občas si zajdu i zaplavat. S kolegy z práce chodíme také hrát badminton, takže udržujeme kolektiv i mimo elektrárnu. Rád čtu fantazy nebo krimi knížky. Takže tím si vyčistím hlavu, vypnu telefon a odpočinu si. Občas chodíme s kamarády na pivo a u toho hrajeme různé deskové hry.

Je něco, co vám v poslední době udělalo radost?
Koupil jsem si byt v Třebíči. Takže už bydlím ve svém a z toho mám fakt radost.

PTALA SE l Kristýna Vohlídková

FOTO l Pavel Cafourek a archiv Michala Jeřábka