Když je teplo a prší, tak rostou všude, říká vášnivý houbař ze Želetavy
Je před námi září a s ním se pojí začátek školního roku, ale i houbařská sezóna, která v posledních týdnech vrcholí. O houbaření ví své i Jaromír Vrbka, který je ve svých osmdesáti letech ve výborné kondici a troufá si do lesa sám.
Po kolikáté jste byl letos v lese?
Jakmile začaly růst, tak jsem začal chodit každý druhý den. Je to pro mě neskutečné odreagování. Nejenom, že dýchám čerstvý vzduch a dělám něco pro své zdraví. Zároveň, když se vracím domů, tak jsem pochválen od své manželky, která je výbornou kuchařkou a s houbami si vždy dobře poradí.
Jaké houby dáváte do košíku nejraději?
Abych pravdu řekl, tak je mi to jedno. Sbírám hříbky, suchohřiby, babky, křemenáče, klouzky nebo třeba kuřátka. Pokud si nejsem houbou jistý, tak ji tam raději nechám zvířátkům. Holubinky ani růžovky nesbírám.
Máte je rád na talíři? Pokud ano, na jaký způsob vám nejvíc chutnají?
Mám rád snad všechny jedlé houby, i když jich nemohu sníst velké množství, aby mi nebylo těžko. V tom případě na řadu přichází zavařování. Ze všeho nejvíc mi chutná bedla na řízek, to je panečku mňamka. Ale i na kuřátka v kyselé polévce se mi sbíhají sliny.
Říkal jste, že houby dále zpracujete, prozradíte konkrétně jak?
Jsme zvyklí dávat povařené houby do mrazáku, ty se pak hodí třeba na houbovou omáčku. Stejně tak hříbky nakládáme do octa a zavařujeme. Málem bych zapomněl na pikantní čalamádu, která společně s paprikami, cibulí a domácím špekem chutná výtečně.
Stalo se vám někdy, že jste se v lese ztratil?
Bohužel se mi to přihodilo docela nedávno. A musím říct, že to bylo nepříjemné. Jsem totiž zvyklý chodit do lesa sám na známá místa. Myslel jsem si tedy, že se mi to nestane. Opak je ale pravdou. I když chodíte do stejného lesa přes sedmdesát let, tak můžete kdykoliv zabloudit. Už sebou raději nosím mobilní telefon, abych v případě nouze zavolal o pomoc.
Houbaříte už hezkou řádku let, pamatujete si, kolik hub najednou se vám podařilo z lesa donést?
Bude to znít překvapivě, ale já jsem snad v životě houby do jedné nikdy nespočítal. Vždycky to bylo jen tak od oka. Několik stovek jich ale jistě bylo. Většinou se jednalo řádově o tři nebo čtyři plechy čistých hub.
Poradíte méně znalým houbařům kam zajít, když dostanou chuť na hříbky?
Přesné místo vám s prominutím neprozradím. Je to mé tajemství. Ale poradím vám jednu věc. Hříbky hledejte spíše v jehličnatém lese s tmavým zemním substrátem. Ne vždycky jsou hlavičky hříbků na první pohled vidět, někdy se bíle kloboučky dloubají ze země. Musí se dávat pozor, aby se nepřehlédly. Koneckonců když je příznivé počasí, střídají se teplé noci a déšť, tak se lesy zapaří a pak rostou všude.
Milena Vrbková