Irena Rybníčková: Nepřestáváme pracovat, ale nevíme, co bude zítra
Když přijedete do Třebíče, nemůžete minout malebnou uličku v židovské čtvrti zapsané v Unesco, s výbornou kavárnou a pekárnou Vrátka. Kavárna se od těch, které znáte, malinko liší – obsluhují v ní handicapovaní, kteří tak mají možnost začlenit se do běžného života. A není to jenom kavárna, které zdobí logo Vrátek. Pedikúra, manikúra, koření i pekárna s vlastním vynikajícím chlebem. Jak zvládají koronakrizi nám povídala Irena Rybníčková.
Když pandemie vypukla, začali jste hned pomáhat…
Vloni na jaře jsme byli jedni z prvních, kteří se chopili šití roušek a nabízeli jsme je například policii, městu Třebíč a do stacionářů. Zájme byl obrovský a my neměli takovou kapacitu, takže docházelo i na odmítnutí. Kavárna nabízela složkám IZS kávu zdarma a naše pekárna pekla pro zdravotníky do nemocnice. Klobouk dolů před nimi.
Klobouk dolů i před vámi. Jak se žije ve Vrátkách v omezeném režimu této doby?
Není to jednoduché. V Třebíči máme otevřené trafiky na Bráfově a Nádražní ulici a ještě pekárnu v židovské čtvrti. Tady fungujeme bez omezení. Ale jinak všechny naše další provozy jsou postiženi vládním zákazem. Ale i na pekárně citelně poznáváme, že to není jako dřív. Zůstává nám hodně neprodaných pekařských výrobků, takže minimalizujeme výrobu. Naši zaměstnanci jsou lidé, kteří potřebují mít pevný režim a řád. Když vypadnou z rytmu, dostávají se do psychických potíží a mají problém se pak vrátit. Takže se snažíme, aby do práce stále chodili. Ale jak říkám, je to moc těžké…
Zavedli jste výdejní okénka v kavárně. Chodí si lidé za vámi pro kávu a jiné sladkosti?
Ano, kavárny nám jedou formou výdejního okénka, tak aspoň za to jsme moc rádi. Pohyb lidí je omezený a samozřejmě to je znát i u našeho výdejního okénka.
Pravidelné testování se netýká jen firem, ale také organizací jako jsou Vrátka. Zvládáte to?
Někteří naši klienti z toho mají strach, takže raději zůstávají doma. To však nepřispívá jejich psychické kondici. To je bohužel jedna věc. Ta druhá je finanční stránka – testování je pro nás nákladné. A když jsme téměř bez příjmů, tak nevím, jak dlouho budeme schopni testování financovat. Na měsíc nás vyjdou testy tak na patnáct tisíc korun.
Dá se vůbec plánovat, co budete dělat na jaře v létě?
Raději neplánujeme. Ono to ani moc nejde. Koronakrize nás naučila neplánovat a žít současným okamžikem. Musíme se rychle rozhodnout, když někdo ráno zavolá, že má teplotu, tak najít rychle náhradu, aby provoz nestál. Provozovny se mezi sebou naštěstí nepotkávají, takže se nám to daří držet. O plánech na léto nemůže být řeč, protože nevíme, co bude zítra.