(Ne)známé

Interační víkend neboli IN VÍ

11. 10. 2013

V pátek 4. října ráno začal na nádraží v Třebíči tradiční integrační víkend. Radostně se zde vítalo dvanáct uživatelů charitního Stacionáře Úsměv a jedenáct studentů vysokých škol a Katolického gymnázia.

Klienti a studenti byli ihned po setkání rozděleni do dvojic, ve kterých pak spolupracovali po celou dobu pobytu. První zastávka nastala v Brně, kde jsme dobře poobědvali kousek od Zelného trhu v restauraci Potrefená husa. Pak jsme se vydali na prohlídku Otevřené zahrady, která pomocí 12 originálních hravých stanovišť umožňuje návštěvníkům lépe pochopit přírodní zákonitosti. Spojuje je téma přírodních živlů. Mně osobně se snad nejvíce líbilo stanoviště „Síla větru“, kde jsme měli možnost sami si vítr vyšlapat. Po prohlídce katedrály sv. Petra a Pavla a procházce po brněnských baštách jsme se vlakem dopravili na skautskou základnu Strážná nacházející se kousek od Lelekovic. Vpodvečer jsme si společně připravili chutnou večeři, večer nám zpříjemnil pražský folkový písničkář Martin Rous a jeho zázračná kytara.

Sobotní dopoledne bylo věnováno tvoření, tentokrát jsme zdobili lžičky polymerovou FIMO hmotou. Po obědě jsme se vydali vlakem navštívit jeskyni Býčí skála, která leží ve střední části Moravského krasu, na pátém kilometru mezi Adamovem a Křtinami. Býčí skála není volně přístupná veřejnosti, a tak jsme byli opravdu moc rádi, že se nám speleologové celé odpoledne věnovali. Někteří odvážlivci se vydali i do méně přístupných částí jeskyně, kde se museli plazit. Z jeskyně jsme vylézali špinaví, ale šťastní, a tak průvodcům za tento dobrodružný zážitek moc děkujeme. Po příjezdu jsme si připravili večeři, shlédli fotografie z Indie, které nám přijel ukázat náš kamarád Hynek …a pak únavou doslova padli do postele.

Probudili jsme se do slunné neděle. Čekalo nás balení a odjezd. Všichni jsme si slíbili, že se potkáme v prosinci v Domečku studentského klubu Halahoj na koncertním vystoupení dua Sázavský + Vřešťál a třebíčského písničkáře Pavla Pokorného.

                                                      Lenka Kracíková, pracovnice stacionáře Úsměv