Filip Salač: Bez fanoušků bych nebyl tam, kde jsem

Jeho první celá sezona v mistrovství světa přišla v roce 2019, kdy závodil za tým PruestelGP na palubě KTM. Postupně se propracoval do Moto3, kde dosáhl svého prvního pódia v roce 2021, kdy skončil druhý v závodě
v Le Mans. Následně přešel do Moto2, kde v roce 2023 zaznamenal významný úspěch s jedním pódiem a deseti umístěními v top 10.

Ve dnech 18.- 20. července se na Masarykově okruhu v Brně opět jela královna motocyklového sportu MotoGP, kam se vrátila po pětileté pauze, mezi závodníky nechyběl ani náš Filip Salač.

Co vás přivedlo k závodění na motorkách a jaké byly vaše začátky?
K závodění mě přivedl můj táta. Byl to aktivní závodník a bratr taky, takže to máme v rodině. A když mi bylo
dva a půl roku, tak mi táta koupil minibike, posadil mě na to a tvrdil, že mi to jde a bavilo mě to.

Kdo byl nebo je vaším největším vzorem v závodění nebo v životě?
V závodění už od malička Valentino Rosi. Toho mám nejradši, jak jízdním projevem, tak i co se týče toho, jak se choval k fanouškům a kolik vlastně fanoušků ho má rádo. Je to vlastně „takovej motocyklovej bůh“. A v životě určitě můj táta.

Jaký byl váš nejpamátnější závod a proč?
To je těžká otázka. Je hodně závodů, na které budu dlouho vzpomínat, ale nejhezčí asi první pódium mistrovství světa, to bylo v roce 2021 v Le Man a taky první pódium v Moto dvojkách v roce 2022, kde jsem byl jako nováček. Asi tyto dva závody pro mě byly plně nejvíc.

Jak se připravujete na závody fyzicky i mentálně?
Co se motocyklového sportu týče, tak ta příprava je poměrně odlišná od jiných sportů a my tím, že máme dvaadvacet závodů za rok a hodně se cestuje po světě, tak v průběhu roku už není úplně moc času. Přes zimu trávím čas ve Španělsku, kde se aktivně připravuji i s ostatními jezdci, jako je třeba Mark Markes a potkáváme se na trati. V rámci fyzické přípravy si připravuji hlavně střed těla, reflexy a abych byl hodně pohyblivý a zároveň rychlý. A protože motocyklový sport je hlavně o hlavě, tak mám i psychologa.

Jaký je váš oblíbený motocykl a proč?
Momentálně je můj nejoblíbenější motocykl asi ten, na kterém závodím, a je to asi z toho důvodu, že se na to teď nejvíce soustředím a troufnu si říct, že to je jeden z motocyklů, se kterým jsem se nejvíce sžil fyzicky.

Jaké technické inovace v MotoGP vás během vaší kariéry nejvíce zaujaly?
To je těžká otázka, spíše to jsou inovace, co mě nezaujaly. A to jsou určitě křidélka, hydraulická zařízení, které vlastně tu motorku, ne úplně naturálně posouvají dopředu, takže to jsou určité věci, co mě nezaujaly. Ale co mě nejvíc zaujalo, jsou pneumatiky, jak jdou dopředu, že ty náklony a to, co vydrží, je něco neuvěřitelného.

Píše se o vás, že jste zaujal svým klidným a analytickým přístupem, silnou pracovní morálkou a rychlostí. Jak je to ve vašem osobním životě, platí to i pro váš osobní život?
Je to tak. Troufnu si říct, že co se závodu týče, tak jsem docela kliďas oproti ostatním jezdcům. Vždycky chodím poměrně v klidu na motorku, a jak už jsem říkal, je to hlavně o hlavě. Co se osobního života týče, tak ne, že bych byl nějaký úplně hodně výbušný, ale že bych byl úplný kliďas, se o mně říct nedá. To je asi tím, že žiju život, jaký žiju, a ten stres k tomu prostě patří. Vlastně jsem v permanentním stresu, vlastně i když spím, takže se to na mně asi trochu podepsalo.

Jak trávíte svůj volný čas mimo závodní dráhu?
Snažím se trávit čas s rodinou, s přítelkyní a taky trošku odpočívat, protože jak už jsem zmiňoval, žijeme v permanentním stresu a udělat si čas pro sebe a uvolnit se je jedna z věcí, která je hrozně důležitá.

Když přesednete z motocyklu do auta, jaký typ auta preferujete a jaký vztah máte k elektromobilitě u aut, případně motocyklů?
Tak začnu odzadu. Co se týče motocyklů, tak za mě elektromobilita, co se silnějších motocyklů týče, je to hloupost. Vlastně já sám jsem si ale koupil elektrickou motorku, na které jsem trénoval v zimě, a není to z toho důvodu, že bych byl úplně fanoušek do elektromobility, ale spíše kvůli tomu, že mám za garáží prostor, kde jsem si postavil trať. S elektrickou motorkou neruším sousedy a ten trénink je vlastně úplně plnohodnotný tomu, jako kdybych tam jezdil na normální motorce. A co se elektroaut týče, tak jsem měl díky sponzorství od mercedesu možnost vyzkoušet pár elektrických vozů a není to vůbec špatný. Také v rodině máme jedno elektroauto a jako druhý nebo třetí automobil do rodiny to je určitě dobré. Já tím, že hodně cestuju, potřebuji auto, u kterého neřeším baterku a věci s tím spojené. Jako závodník mám rád, když je auto rychlé a dává ty emoce, co se zvuku týče.

Jen před pár dny jste měl možnost po pěti letech opět závodit doma, na Masarykově okruhu v Brně. Kdy naposledy jste zde závodil a co to pro vás znamenalo?
Naposledy jsem závodil v Brně v roce 2020, to bylo v covidu, ale s fanoušky to bylo naposledy v roce 2019 a je to něco, co se nedá úplně popsat. Je to něco neuvěřitelného.
Z těch dvaadvaceti závodů, co máme, tak je to opravdu závod, který má úplně jiný val, to je úplně odlišný. Je to těžký, tlak je opravdu vysoký, ale zároveň mě to tlačí dopředu, takže je to něco neuvěřitelného.

Čeho byste chtěl dosáhnout v této sezoně a jaké jsou vaše dlouhodobé cíle v MotoGP?
Určitě bych chtěl dosáhnout vítězství v Grand Prix, na které čekám hrozně dlouho, a dělám maximum pro to, aby se splnilo, a dlouhodobě bych se určitě chtěl dostat do Moto GP. Ta cesta je ale ještě opravdu dlouhá.
Jaký je váš vztah s fanoušky a jak vás podporují?
Fanoušků mám naštěstí už poměrně spoustu. Hrozně si jich vážím, protože bez fanoušků bych nebyl tam, kde jsem. To, jak za mnou stojí, když se nedaří, to je něco, co mě opravdu podpoří a pomáhá mi to jít dopředu.

Jaký je váš nejzajímavější zážitek s fanouškem?
To je těžká otázka. Teď co si vzpomenu, tak za mnou přišel fanoušek, který postavil modýlek motocyklu z roku 2019 a stavěl ho několik desítek hodin. Věnoval čas proto, aby si udělal originální modýlek, který jsem mu podepsal. Řekl jsme mu, že bych chtěl taky takovou motorku, jestli by to neudělal i pro mě, a on říkal, že ne. Ani kdybych mu zaplatil, nevím kolik, tak by mi to neudělal, protože do toho vložil tolik času a nervů, že by to neudělal.🙂

Jedním z vašich podporovatelů je i Skupina ČEZ, která mimo jiné provozuje jaderné elektrárny Dukovany a Temelín a připravuje výstavbu dalších nových zdrojů, které s nadsázkou můžeme označit za klíčové „hnací motory“ české energetiky. Navštívil jste některou z nich, případně přijal byste pozvání na prohlídku třeba Dukovan?
Jel jsem kolem, ale uvnitř jsem nikdy nebyl a určitě by mě to hrozně zajímalo. Takže kdybyste mě pozvali na prohlídku, určitě bych rád dorazil a rád bych se podíval na to, jak jaderná elektrárna funguje a co to obnáší.

TEXT l Jiří Bezděk FOTO l archiv Filipa Salače