Eva Karlíková: Australané na rozdíl od Američanu o Česku ví

Jací jsou australští učitelé a studenti? V　čem je tamní školské prostředí jiné než to u nás?

Pokud porovnám výuku v ČR s výukou v Austrálii, je to dost podobné. V Česku mám zkušenost jen s Karlovkou a Univerzitou Palackého, nemůžu tedy o českém školství mluvit všeobecně. Co bych ale ráda na australském školství vypíchla, je vztah učitel-student.　 Je založený na kolegialitě, nikoliv na nadřazenosti či podřízenosti, jak je to v mnoha případech v ČR. Stejně tak mi vyhovoval styl výuky formou diskuze. Naučit se formulovat myšlenky a obhájit vlastní názor nemusí být totiž vždycky tak jednoduché, navíc je to přínosná schopnost v mnoha případech může být mnohem přínosnější než suché biflování. Stejně tak jako schopnost respektovat odlišný názor. Celkově na ANU panovala přátelská atmosféra. S jednou učitelkou semináře jsem se několikrát sešla mimo školu na kafe, jiný učitel se zase obrovsky zajímal o Českou republiku, především o naši politickou situaci, zejména po tom, co se dozvěděl, že jsem Češka - bral to jako skvělou příležitost dozvědět se něco nového a rozšířit si obzory.　

Chtěla bych taky zmínit, že tamní studenti si jsou vědomi hodnoty vzdělání. Jakýkoliv titul tady totiž stojí obrovský balík peněz. Pokud studenti nejsou ze zámožných rodin, berou si půjčky a ty po získání titulu splácejí. Mám pocit, že tohle v ČR chybí - úcta k možnostem, které máme zadarmo, což platí nejen ve vzdělávání.

 

Každá země má svou kulturu, zajímavosti a také mentalitu. Co tebe zaujalo na Australanech?

Na Austrálii mě nejvíc zaujala zdejší mentalita. Asi nejčastější sousloví, které tady uslyšíte, je “no worries”. Používají ho jako odpověď na “Děkuji” nebo “Promiň” nebo prostě jen tak. Přesně tyhle dvě slova australskou mentalitu naprosto vystihují. Vesměs nikdo nic neřeší, vše je v pohodě. Nedovedu si Australany představit naštvaný na sebe navzájem, my Češi se rádi vyžíváme ve stížnostech a nespokojenosti. Australani jsou většinou spokojení - detaily, které řešíme my, oni prostě neřeší. Přijdete pozdě na sraz? Vaše chyba, ale nikdo se nenaštve. Je vám 30 a nemáte partnera? No a, nikdy nevíte, jaký chlap na vás čeká za obzorem.　

 

Stejně tak mě zaujala jejich otevřenost k novým možnostem nahlížení na svět a na lidi. Češi jsou stále hrozně úzkoprsí a rádi komentují chování ostatních. Australani k sobě navzájem přistupují s mnohem větším respektem a úctou. I kdybyste se nevím jak divně oblékli, nikdo vám tady neřekne ani píď o nevkusu. Vy jste samostatná jednotka, která se svobodně rozhoduje. To stejně platí s rozhodnutími, které v životě děláte, v Česku jsme si zvykli lidem cpát naše “návody na šťastný život”, tady žádný takový návod neexistuje.　

 

Jaký je jejich postoj k　lidem, kteří se do jejich země přistěhovali?

Podobně to funguje s vnímáním přistěhovalců a evropsky řečeno, uprchlíků. Je tady přehršel Číňanů. Stejně tak tady má obrovskou diasporu jakákoliv asijská národnost. Za celý půl rok jsem tu ale nezažila jediný rasistický komentář. Každý jednotlivec je tady vnímán ne jako příslušník nějakého státu nebo národnosti, nedejbože rasy, nýbrž jako samostatná lidská bytost.　

 

Znají Australané Českou republiku? Co o nás vůbec vědí?

Na rozdíl od Američanů Australané o Česku ví. Ví dokonce i to, že už nejsme Československo, za což jdou body nahoru! Pokud však Australané navštíví Evropu, jejich cesta do Česka vede jen málokdy. Cestují převážně do západní Evropy a na tu střední a východní zanevírají. O Češích ale ví díky pivu, je tu dokonce jedna hospoda, která čepuje Plzeň a Budějovický Budvar. Povědomí o nás zvyšují i naši sportovci. Když jsem někde zmínila moji národnost, Australané se ozvali se jmény jako Adam Ondra, Pavel Nedvěd nebo Petr Čech.　 Celkově si myslím, že nás Australané vnímají pozitivně - minimálně naši českou komunitu v Canbeře. Dokonce je tady několik česko-australských párů, takže se to tu pěkně mísí.　

 

Nemohu se nezeptat na gastronomii. Co ti chutnalo? A přibliž nám nějaké chuťovky.

Co se týče jídla, asi neexistuje nic jako “australská kuchyně”. Cokoliv lokálního pochází z Británie, takže snídaně je většinou ve stylu ham&eggs a pokud se rozhodnete i pro čaj, většinou vám ho v kavárně podají s mlékem. Krom britské je tady dost oblíbená např. malajsijská nebo japonská kuchyně, mimo to tu dost frčí i turecký kebab. Jsou tu ale tři věci, které jinde, než v Austrálii nenajdete. První z nich je klokaní maso, které je nejlepší osmahnout jen tak na pánvi - doporučuju! Tou další jsou sušenky TimTams, které pro mě osobně představovaly minimálně jednou za týden dávku energie a obsese místní gastronomií :D Poslední z nich je většinou Australanů milovaný Vegemite. Vypadá jako chutné povidlí nebo Nutella, ale nenechte se zmást, je to slaný a divně zapáchající krém z kvasnic (dokonce o něm zpívají Men at Work v songu Downunder).　

 

Když jsi nestudovala, jak jsi trávila čas?

Naštěstí se mi podařilo najít si práci v malém květinářství blízko univerzity, takže volna přes semestr moc nebylo. Vedle práce a školy jsem trávila čas ve studovně, s kamarády na pivu nebo na výletech.

 

Předpokládám, že jsi také hodně cestovala…

Většinou to byly výlety pod stan do přírody. Kolem Canberry je několik zajímavých míst, například Národní Park Kosciuszko, který připomíná Krkonoše, nebo Batemans Bay, nejbližší záliv, cesta tam trvá kolem tří hodin. Jednou jsme tam potkali delfíny!

Co se výletů týče, mým splněným snem byl týden v Tasmánii a týden ve vnitrozemí Austrálie, u hory Uluru. Tasmánie je nádherné místo, ta příroda je nepopsatelná. Uluru byl trochu jiný zážitek. Ta hora je posvátné místo Aboriginců - původních obyvatel Austrálie. Jezdí tam spoustu turistů a ne všichni mají k tomu místu respekt, mnozí z nich na horu lezou, což představuje neúctu k původním obyvatelům, kteří v těch končinách stále žijí. Bylo zajímavé zažít kontrast mezi konzumním a komerčním způsobem života turistů a pokorou Aboriginců. Pokud vás to alespoň trochu zajímá, doporučuji si o jejich kultuře a historii něco přečít, třeba i pár řádků, dozvíte se velkolepé věci.　

 

V čem je pro tebe tato zkušenost přínosná?

Pobyt tady mi přinesl dost optimismu do života. Takový ten pocit otevřené mysli, kdy přestanete řešit každou hovadinu. Nebo se odprostíte od hodnocení jiných lidí. Samozřejmě, že jsem tady zapracovala na mojí angličtině nebo znalostech v oboru. Pořád si ale myslím, že jsem se víc posunula osobnostně, než profesně nebo akademicky. Ona ta změna prostředí, zvlášť, pokud máte dobrodružnou povahu, krásně otevře obzory a přinese nové barvy do života. Je to paráda! A hlavně, moc se to nedá popsat. Pokud to sami nezažijete, těžko popisovat zážitky.