Energetici z Třebíče opět poznávali elektrárnu

Největší počet zástupců pak již tradičně patřil žákům oboru Energetika a se třemi z nich jsem si o praxi a o studiu povídala.

Romana Homolová z Mikulovic ráda poznává nové věci a zajímá ji, co a jak funguje. Je jednou ze tří děvčat v jejich třídě. Pro Jakuba Kasera z Opatova je studium oboru Energetika velkou výzvou a po maturitě by rád pokračoval na vysoké škole. Tomáše Černého z Moravských Budějovic pak hodně baví práce s počítačem. Studium na průmyslovce si vybral hlavně kvůli pracovnímu uplatnění.

Jak hodnotíte praxi v elektrárně?

Romana: Myslím, že praxe je pro nás jako pro energetiky přínosná, zejména z pohledu co do budoucna. Nejvíce se mi líbilo na primáru.

Tomáš: Na praxi v elektrárně se mi líbí hlavně to, že můžu vidět, jak funguje běžný provoz elektrárny, co je zde náplní práce jednotlivých zaměstnanců. Vidím v tom velký přínos.

Jakub: Praxe jsou pro nás důležité především proto, abychom zjistili, jak elektrárna chodí. Mě nejvíc baví elektro a chtěl bych se tím do budoucna zabývat.

Na praxi jste zde byli i loni, máte srovnání?

Romana: Letošní praxe je z mého pohledu o něco lepší. Jde hlavně o to, že už tomu více rozumíme. Vloni jsme si více procházeli strojovnu. Tento rok jsme měli navíc zase primární část. Libí se mi to, že zde vidíme spoustu praktických věcí, které zužitkujeme ve škole a především příští rok u maturity. Vzpomenu třeba jen čerpadla, jeřáby – to vše se ve škole učíme a teď do toho konečně lépe vidíme a je to pro nás velmi přínosné.

Jakub: Těšil jsem se hlavně na primár, na který jsme se loni vzhledem k tomu, že nám ještě nebylo osmnáct, nedostali. Zajímavé však byly i venkovní objekty.

Tomáš: Stejně jako mí spolužáci ve srovnání s loňským rokem určitě vede letošní návštěva kontrolovaného pásma. Už jen díky tomu, že vím, že se tam jen tak někdo nepodívá. Když srovnám i ostatní oblasti z loňského roku, některé části se opakovali, jiné prolínali. Je dobré si to všechno oživit a připomenout.

Všichni mluvíte o návštěvě kontrolovaného pásma, jaké z toho máte tedy pocity?

Romana: Zjistila jsem, že dostat se do kontrolovaného pásma a pak ještě i ven je opravdu velmi náročné. Podle mě je hygienická smyčka důležitá. Každý tady ví, kam patří, když je ve žlutém. Trochu mi tady chybělo více informací obecně o radiační ochraně. Zajímala by mě práce lidí, kteří se s tím denně setkávají.

Jakub: Chvílemi mi to přišlo až moc zabezpečené. Opakující se kontroly na radiaci. Ale chápu, že to tak musí být.

Vím, že kromě této praxe absolvujete ještě i jednu zahraniční, řekněte mi něco o ní?

Jakub: S Tomášem pojedeme na konci června na Sicílii, kam jsme se dostali díky plnění si svých studijních povinností, zejména pak jazykové přípravy. Jakou práci tam budeme dělat, však ještě přesně nevíme. Jsme totiž takoví průkopníci, co se týká odborné praxe na tomto ostrově.

Tomáš: Jak říká Jakub, na praxi jedeme v červnu na dva týdny. Je to školní akce. Finančně ji podpoří z části škola a částečně to bude hrazeno z projektu Leonardo da Vinci. Něco málo jsme si museli přispět i my sami. Bereme to však jako skvělou příležitost srovnat pracovní prostředí tady doma a v zahraničí.

Romana: Já pojedu v září se spolužáky do Portugalska. Praxe se bude týkat oblasti obnovitelných zdrojů, tedy solární a vodní elektrárny. Těším se na to, že poznám zemi, zjistím jak se pracuje v zahraničí a procvičím si cizí jazyk.

Co plánujete příští rok po maturitě, vysokou nebo jít do práce?

Jakub: Určitě bych chtěl zkusit vysokou školu. Jelikož mě baví hlavně elektro tak si dám přihlášku na elektro fakultu do Brna.

Romana: Ráda bych šla na vysokou, ale uvažovala jsem, že pokud bych udělala psychotesty a nabídli mi práci v elektrárně, tak bych nastoupila do práce a školu dělala při práci. Z oborů by mě lákalo něco ohledně obnovitelných zdrojů či pasivní architektura.

Tomáš: Taky bych chtěl po maturitě ještě na vysokou školu. Chtěl bych na techniku do Prahy nebo do Brna.

 

Ptala se Petra Lázničková ze Strategického náboru Skupiny ČEZ.