Rozhovor

Člověk musí být praštěnej, aby to mohl dělat, říká zakladatelka sboru Slunko Helena Nosková

01. 04. 2013

S Helenou Noskovou jsme se potkali přímo v místě, kde Slunko sídlí, zkouší a tak trochu také bydlí – v budově na ulici Františka Hrubína v Třebíči.

Helena Nosková se narodila v Moravských Budějovicích a ve svých šesti letech se přestěhovali do Třebíče. Tady začala chodit do školy. Povoláním je učitelka. Na čas se potom přestěhovala do Karviné, ale potom se kvůli nemoci svého syna vrátila do Třebíče - jak říká, vrátila se tam, kde to zná.

Letos slaví pěvecký sbor Slunko třicet pět let. Můžete přiblížit jeho začátky?

Vrátila jsem z Karviné do Třebíče. Tam jsem založila dětský pěvecký sbor Permoník, a když jsem přijela do Třebíče, tak jsem zkusila něco podobného. Obešla jsem mateřské školky a nabídla jsem jim tuto možnost. Přihlásilo se sto pět dětí. A tak jsme vlastně začali.

Jaká je cesta do Slunka?

Děti musí projít přípravným sborem, teprve potom se dostanou do koncertního sboru. Mám to takto nastavené od začátku.

Bez tréninku nejsou mistři. Jak často s dětmi – zpěváky trénujete?

Třikrát týdně. Malí, tedy děti v přípravce zkouší jednou týdně, a velký sbor má dvě zkoušky. jednu společnou a druhou dělenou, soprány a alty zvlášť. Kromě pravidelného zkoušení jezdíme s dětmi také na letní soustředění. Malí jezdí na pět dnů a velcí na deset. Když chystáme festival nebo nějaký koncert, tak se scházíme také v sobotu.

Kolik dětí chodí do sboru?

Kolem osmdesáti dětí. Jsou z celého okolí – Hrotovice, Valeč, Třebíč, Okříšky, Koněšín.

Děti odrostou, odstěhují se… zůstávají u hudby i poté, co odejdou ze Slunka?

Pro některé je to opravdu na celý život. Jsou z nich zpěváci, herci, muzikanti. Někteří naši zpěváci jsou herci v městském brněnském divadle, někteří jsou v televizi, Kamila Dvorská uváděla pořad v televizi, Veronika Svobodová letos absolvuje Ježkovu konzervatoř v Praze.

Před oslavami jsem všechny svolala do Třebíče, abychom si vyzkoušeli společné vystoupení. Sedělo tady šedesát pět lidí, kteří nedrželi noty v ruce patnáct let, protože jak skončili, tak se rozprchli do světa. A když přijeli na zkoušku, tak vzali noty a zpívali.

Kolik dětí prošlo pěveckým sborem?

Nedávno jsem to počítala. Je to asi tisícovka těch, kteří prošli sborem od mala až po koncertní sbor. Zájmy dětí se řídí tím, co jim rodiče připraví a tím, co se jim nabízí. Když jsme začínali, tak nebylo tolik moderní komunikační technologie, jako nyní a dětí chodily do kroužků a zpívat. Někteří tady byli tři roky, někteří vydrželi třeba jen půl roku. A to je další tisícovka, která prošla Slunkem.

 

Oslavy Slunka v reportáži R1: http://www.youtube.com/watch?v=bubQilwOuzo&feature=share