15. 03. 2014

V úvodu března uplynulo sto čtyřicet pět let ode dne, kdy ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev poprvé představil svou periodickou soustavu prvků.

Opakování vlastností jednotlivých prvků v pravidelných intervalech předpověděli vědci poprvé už v úvodu osmnáctého století. Tehdy však toto své tvrzení dokazovali jen velice složitě, a tak se jim spíše než uznání dostávalo posměchu.

Na začátku cesty k dnešní periodické tabulce stál Ital Stanislao Cannizzaro, který v roce 1858 poprvé prokázal, že vlastnosti šedesáti tehdy známých prvků se pravidelně opakují. Toho opakování pak mělo být způsobeno změnami takzvané atomové váhy (dnes známá jako hmotnostní čislo), kterou Cannizzaro jako první chemik popsal.

Dmitrij Ivanovič Mendělejev pak v příštím desetiletí během svých zkoumání teorii italského vědce potvrdil a dokonce ji rozšířil. Tehdy popsaných třiašedecát prvků totiž podle společných vlastností správně uspořádal do tabulky a dokonce s obdivuhodnou přesností určitl charakteristiky dalších deseti prvků, jejichž objev přišel až v průběhu dalších let. Mimo to však Mendělejev nechal v tabulce také další volná místa pro prvky, jejichž existence byla vědecky potvrzena až o několik desítek let později.

Mendělejev vytvořil definitivní základ pro periodickou tabulku, kterou známe dnes, v roce 1869. Pokusy o vytvoření jiných soustav chemických prvků však byly učiněny už dříve. Nejstarší periodická tabulka pochází pravděpodobně z roku 1772 a je do ní zahrnuto dvatřicet prvků, jež jsou podle různých kritérií rozděleny do osmi skupin.

Dnes je v periodické soustavě prvků obvyke zaznamenáváno 118 prvků. Mnohé z nich jsou však uměle vytvořeny, vzhledem ke své obrovské radioaktivitě se velice rychle rozkládají, a proto nemají prakticky žádné využití.