Barbara Maria Willi: Je zapotřebí vést lidi k hudbě. Otvírá srdce

Příběh Barbary Willi začíná mezi Švarcvaldskou šunkou a alsaským vínem. Narodila se 60 km od švýcarských a 15 km od francouzských hranic v jižním Německu. Její matka je potomkem polské šlechtičny, která se vzala krejčího jménem Teodor Keslinkewicz, a její otec je z rodu vinařů z jižního a západního Německa. Nyní bydlí v Hrotovicích, je profesorkou hry na cembalo na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Z Evropy do Hrotovic. Jak se vám na Třebíčsku žije?

Dvacet let jsem žila uprostřed Brna. Teď bydlím na pozvání a popud velice úspěšné systémové poradkyně u Hrotovic uprostřed lesa. Nejčastějšími návštěvníky v okolí domu jsou srnky a divočáci. Poslední dobou jsem ovšem neměla moc šanci si vychutnat nádhernou přírodu. Jsem hodně na cestách, za poslední tří měsíce jsem byla doma šest dní.

Bydlíte na dohled Jaderné elektrárny Dukovany, už jste navštívila jejich nové Informační centrum „Íčko“?

Nestihla jsem zatím zajít do Íčka, přitom mě technika zajímá. Majitelka domu, v kterém bydlím, měla za manžela inženýra, který projektoval určité části elektrárny. Jen co najdu trochu času, určitě do Ička zajdu.

Učíte hru na cembalo. To není jen obyčejný klavír.
Klavír vznikl koncem 18. století z cembala. Cembalo je nástroj fascinující. Vymyslel ho student medicíny v Padově kolem roku 1397.  Cembalem se inspirovali skladatelé od 20. století do současnosti. Máme tedy velice široký repertoár. Nejznámější barokní skladatel je asi Johann Sebastian Bach, neznámější moderní český skladatel asi Bohuslav Martinů.

Založila jste i cembalovou třídu na JAMU, stále se tam vyučuje?
Založila jsem v roce 1991 cembalovou třídu na JAMU v Brně, jsem profesorkou hry na cembalo a svoji třídu stále vedu. Navíc jsem založila v roce 2014 první a jediné profesionální oddělení staré hudby na české vysoké škole. V současné době plánuji zavedení mezinárodního studijního programu s prestižní nizozemskou vysokou školou. Brno by se tím stálo jedinou hudební vysokou školou ve střední Evropě, která nabízí mezinárodní studium hudební.

Jaké je podle vás české publikum? Dokáží ocenit vážnou hudbu? Nebo je to opravdu hudba pro náročné?
V Brně jsem založila cyklus koncertů staré hudby, na který chodí 170 abonentů. Je to úžasné publikum a každý zahraniční host, kterého jsem pozvala do Brna, se tyto posluchači velice vychvaluje. Takže ano, existují lidí, kterým klasická hudba něco říká. Navíc je vědecky dokázáno, že vážná hudba dokáže léčit. Myslím si, že klasická hudba je pro náročné, ale že to není o tom, zda někdo má vzdělání či nikoli. Podle mě jde spíš o otevřenost srdce a ochotu vnímat citlivě. Je zapotřebí lidi vést k hudbě, k tomu, aby ji rozuměli jak intuitivně, tak rozumově.

Každý hudebník má svůj vzor a svoji inspiraci. Prozradíte nám, jak je to u vás?
Nemám vzor, ale inspiraci mne jsou mé nejbližší, dále příroda a čtení.

Čím jste chtěla být jako malá? Oslovila vás hudba už jako malé dítě?
Když mně byly čtyři roky, tak jsem snila o klávesích. Sen se splnil ovšem až pět let poté. Ve svých devíti letech jsem začala chodit na hodiny klavíru, později i varhan, pak cembala.

Hodně cestujete, alespoň podle vašich příspěvků na Facebooku, je to součást vaší práce?
Cestování je důležitou součásti mé práce, koncertuji na různých místech v různých zemích. Teď aktuálně mám sbalený kufr na deset dní, koncertuji v Praze, učím v Brně, koncertuji a učím v Opavě, zúčastním se konference v Brně, pak jsem týden v nizozemském Den Haagu. Musím dopředu spočítat nejen oblečení na každodenní nošení, ale také na koncerty, noty, podklady, učební materiály.

Když jsme u sociálních sítí. Jak se na ně díváte vy? Používáte je k propagaci vážné hudby?
Na Facebooku jsem úplný nováček. Dlouho jsem odolávala, ale pak jsem uznala, že v dnešní době nemohu věčně zůstat fosilií. Zhruba tří týdny zpátky jsem si nechala založit stránku a používám ji k propagaci klasické hudby, někdy také k vyjádřením názoru nebo sdílení vtipu. Myslím si, že sociální sítě mohou byt pozitivním nástrojem, ale mohou na druhé straně vést k závislosti. Všimla jsem si také, že některým chybí morální základy a hlavně v politických diskuzích sklouznou do urážek. Nedokážou dodržovat základní principy důstojné komunikace. Myslím si, že bychom jim to neměli dovolit a reagovat na nekultivovanost.

Pouštíte se nově do pořádání tradičních Nokturen na Katolickém gymnáziu v Třebíči. Na co se můžeme těšit?
Nokturna pořád pořádá Katolické gymnázium. Já jsem se na požádání pana ředitele Víta Feldbabla do toho pustila jako dramaturg a moderátorka. To znamená, že vybírám umělce, programy a každý večer osobně uvádím, což se ukáže být velice důležitým prvkem. Posluchače nejsou pro mě anonymní lidé, vnímám je intenzivně a usiluji o to, aby nastal osobní kontakt. Náš první koncert v obnovených Nokturnách byl přijat s nadšením.

Kdy bude další Nokturno?

Další se bude konat 13. dubna v 18 hodin v barokní aule Katolického gymnázia. Zatímco první koncert byl komorní, hrála jsem v duetu s Vilémem Veverkou, další koncert bude mít velice pestrý a bude mít poměrně velké obsazení. Se mnou a se sólistkou večera, Michaelou Ambrosi, hraje soubor Bella Donna Baroque. Posluchače se mohou těšit na nádherně něžný zvuk barokní příčné flétny (traverso), na bohatost tónů cembala, na nádherné mladé pěvecké hlasy a na skladby Antonia Vivaldiho a jeho ženských kolegyň-skladatelek.

Barokní hudba v barokní aule. To zní jako ideální spojení.

S významnou flétnistkou Michaelou Ambrosi a souborem Bella Donna Baroque představujeme francouzskou, italskou a německou barokní hudbu, která dokonale souzní s barokním interiérem auly. Nevím, zda jsou si Třebíčané vlastně vědomi, jak nádhernou atmosféru nabízí bývalý klášter a nynější katolické gymnázium. Spolu s areálem baziliky a zadní synagogy je pro mě Jejkov místo s největším vyzařováním v Třebíči. Je cítit, že lidí v minulých století uměli přirozeně vybrat místa pro své stavby. Hledali a našli místa, která vás naplňují a osvěží.  Přijďte se přesvědčit a odhoďte každodenní starosti. Kromě prožitku a obnovu ducha se můžete těšit také na občerstvení o pauze koncertu, o který se staré sponzor - vinařství Ganymed i studentské firmy, které připravují slané a sladké lahůdky.

Text: Eva Fruhwirtová

Foto: Jan Šulák