Adam Krotký: Na Bartušku jsem chodil moc rád

Adame, na konci školního roku jsi získal ocenění za výbornou reprezentaci školy a města Třebíče. Na jakou školu si chodil?
Chodil jsem na třebíčskou Základní školu Bartuškova v Borovině. Byla to pro mě nejlepší volba. Vůbec nelituji, že jsem chodil právě do této školy, byl jsem tam moc rád. Ocenění mě moc potěšilo. Myslím si, že jsem je dostal za aktivitu a organizaci ve třídě. I když jsme měli výborný kolektiv, tak jsme nebyli schopni se domluvit na společné věci. Bylo nás ve třídě třicet a čím víc lidí, tím víc názorů. Proto ve třídě musí být aspoň jeden člověk, který dokáže spolupracovat a snažit se třídu stmelit. A to jsem dělal já. Pomáhal jsem také s různou organizací, jak panu třídnímu, tak řediteli. Byl jsem také ve školním parlamentu a rok i v Zastupitelstvu mladých města Třebíče.

V této chvíli nám někdo klepe na dveře a přišla nás zkontrolovat Adamova maminka a moje sestřenice Katka. Protože má vždy naspěch, využila jsem situace a zeptala se na pár otázek.

Katko, jaký byl Adam jako dítě?
Hrozný (smích). Protivný a vzteklý. Když nebyl středem pozornosti, tak udělal scénu. Myslím, že mi to teď tak trochu splácí a dělá mi radost.

O nadaných dětech se říká, že mají svoji hlavu a nenechají si s ničím poradit. Je to pravda?
Je. Nenechá si nikdy poradit, i když se mu snažíme cokoliv vysvětlit a někdy i rozmluvit. Maximálně si vezme radu od babičky Dáši, ale jinak si vše udělá po svém.

Kdy tě naposledy něčím potěšil?
Třeba teď, když se dostal na gymnázium a měl v deváté třídě samé jedničky. Taky mi udělá velkou radost, když někam odjedu a při návratu máme od Adama uklizený dům. Jsem na něj moc pyšná.

To bylo moc hezký, co teď mamka řekla. Ale vrátíme se zpět k tobě a škole. Adame, co tě na „Bartušce“ nejvíc bavilo.? A co nebavilo?
Měli jsem výborný kolektiv. Jak na prvním stupni, tak na druhém. Učitelé byli ochotní a vstřícní. Vždy rádi pomohli. Z předmětů mě nejvíc bavila matematika, dějepis, přírodopis a zeměpis. A nebavilo? To je těžké. Možná, že v některých předmětech byl trochu zastaralý způsob výuky. Na dnešní dobu je strašně moc možností, jak výuku zpestřit. Některá výuka už je dvacet let stejná, klasická učebnice a zápis.

 

Díky koronavirové karanténě máte delší prázdniny a s tím byla spojená i on-line výuka. Vyhovoval ti tento systém učení?
Určitě by to bylo lepší ve škole. Prvních čtrnáct dní jsem si říkal, že to je jen chvilku a pak půjdeme zase do školy. Tak jsem se tomu každý den poctivě věnoval. Ale pak ten čas doma byl delší a delší. Nakonec jsme se dozvěděli, že do školy už vůbec chodit nebudeme. A to už jsem se k tomu nemohl dokopat a hrozně jsem se přemlouval. Protože jsem byl v deváté třídě, tak měsíc před přijímacími zkouškami jsme chodili měsíc do školy. To mi hodně pomohlo, byla to dobrá příprava na zkoušky. Učitelé se nám hodně věnovali.

 

Na jakou střední školu půjdeš?
Dostal jsem se na Gymnázium Třebíč. Pro mě bylo gymnázium jasná volba, protože mám plán se stát zubařem. Je to nejlepší start pro vysokou školu.

 

Přihlášku sis podal jen na jedno gymnázium?
Ne, dělal jsem zkoušky i na Katolické gymnázium.  Tam jsem se taky dostal. Když jsem si zvážil pro a proti, tak převažoval státní gympl. Přitom Katolické gymnázium je dobrá škola se super vizí a mají vše skvěle naplánováno i do budoucna pro žáky. Nová budova a nové učebny jsou super. Já jsem si ale vybral státní, už kvůli kamarádům, co už tam chodí a co tam teď půjdou se mnou.

 

Pamatuji si, že si opravdu chtěl být vždy zubař. Takže to stále platí?
Už to trvá šest let a stále mě to neomrzelo. Myslím si, že je to práce pro mě. Jsem trpělivý a zručný. Teda aspoň mi to lidi říkají (smích).

 

Tvou velkou vášní jsou technologie a trochu také móda. Zajímavé spojení…
Baví mě objevovat nové technologie, žijeme v této době, kdy každý měsíc vyjde nový telefon, hodinky nebo počítač. Moc rád si o tom čtu. Konkrétně mě baví Apple. Vize této značky je neskutečná. Jak dokážou vše propojit a funguje to. A móda mě taky hodně baví. Přiznám se, že poslední rok dva utrácím hodně za oblečení. Zajímám se o to, co se nosí. Někteří mi říkají, proč za to tolik utrácím když jdu jen ven, kde skoro nikdo nebude. Já se ale oblékám pro sebe, chci se cítit dobře.

 

Móda občas leze trochu do peněz. Jak si na ni vyděláváš?
Uklízím doma každých čtrnáct dní celý dům a za úklid vždy dostanu odměnu (smích). Jako asi to není úplně správně, měl bych to dělal zadarmo a automaticky, ale jsem za to moc rád. Taky mě baví plavání. Ale teď jsem zjistil, že už nejsem do toho tak nadšený jako dřív a devátá třída byla náročná na čas a šestkrát týdně trénink je opravdu hodně, protože jsem plaval i závodně. Už mi je šestnáct let, tak se naskytla možnost doplnit trenéra tady v našem oddíle. Byl jsem za to hrozně rád, protože mě baví práce s dětma. Tak si přivydělám tam.

 

Vím, že si lyžoval. Jak si se dostal od lyží k plavání?
Prošel jsem hodně sportů. Fotbal, hokej, lyžování a tenis. Lyžoval jsem před čtyřmi lety. K plavání jsem se dostal přes tenis. V létě jsem jezdil na letní kempy s tenisem a jezdili jsme do Valče do bazénu a tam jsme měli závody, jen tak mezi sebou. Chodil tam kamarád a ten závodně plaval asi dva roky a já jsem nad ním vítězil. Tak mi řekli, ať zkusím plavání, že za zkoušku nic nedám. Tak jsem to zkusil. Šel jsme na příměstský tábor na Lagunu v Třebíči a trenéři se ptali, kde plavu, že mě neznají (smích). V září jsem nastoupil a dařilo se mi, i když jsem začal s plaváním strašně pozdě, až v 11 letech. Vrstevníci plavali tři, čtyři roku přede mnou. Dokonce jsem byl na Mistrovství ČR a tam jsem zaplaval 27. místo. Což byl pro mě úspěch a motivace.

 

Jaké máš plány na prázdniny?
Prázdniny využiji hlavně k tomu, abych si vydělal peníze. Půlku prázdnin strávím na bazéně jako trenér. Pak chci trávit čas s kamarády a čekají mě i nějaké výlety s rodinou.

 

Co si za vydělané peníze koupíš?
Já si hodně šetřím. Pak půl roku přemýšlím, zda si to mám koupit. Teď třeba jsem viděl design nového iPhonu a ten mě hodně nadchnul. Takže asi nový telefon.

 

Šárka Vostálová