O radioaktivitě

Základní údaje o ionizujícím záření a jeho účinky na lidský organismus a životní prostředí

Radioaktivita je přirozená schopnost některých látek (přírodních i umělých) samovolně se přeměňovat (rozpadat se). Při této přeměně radioaktivní látky vysílají neviditelné záření (ionizující záření), které má schopnost pronikat hmotou, tedy i lidským organismem. Některé druhy ionizujícího záření jsou velmi málo pronikavé a k jejich záchytu stačí například tenká vrstva papíru. Jiné jsou však tak pronikavé, že na jejich pohlcení je nutná silná vrstva těžkých materiálů, například olova nebo betonu.

Průnik záření různými druhy materiálů

 

Ionizující záření může nepříznivě působit na lidský organismus. Nejlepší ochranou je snížení působení ionizujícího záření na lidský organismus.

Ionizující záření se vyskytuje všude kolem nás již od vzniku naší planety, nezávisle na existenci člověka. K přírodním zdrojům ionizujícího záření patří kosmické záření a záření radioaktivních prvků obsažených v zemské kůře, ale i přírodní radioaktivní látky v nás samotných.

Mezi umělé zdroje ionizujícího záření patří zdroje ionizujícího záření využívaného ve zdravotnictví, v průmyslu – včetně jaderných zařízení, ve vědě, výzkumu; a dále radionuklidy nacházející se v životním prostředí po haváriích jaderných elektráren (spojených s únikem radioaktivních látek) a po zkouškách jaderných zbraní. Je nutno podotknout, že kromě lékařského ozáření se ostatní umělé zdroje na ozáření člověka podílí minimálně.

Příspěvky různých zdrojů na ozáření člověka

 

Přeměna radioaktivních látek může trvat zlomky sekund, ale také až tisíce let. Intenzita radioaktivity je vlastností dané látky a je označována veličinou A – aktivita. Aktivita charakterizuje množství radioaktivní látky, je to počet radioaktivních přeměn (rozpadů) v dané látce za jednotku času. Jednotkou aktivity je becquerel (Bq).

aktivita 1 Bq = 1 přeměna (rozpad) za 1 sekundu

Živá hmota může být ionizujícím zářením poškozena, přičemž míra poškození závisí především na obdržené dávce záření. Dávka je poměr energie předané ionizujícím zářením na jednotku hmotnosti. Jednotkou dávky je Gray (Gy).

Popis provozu jaderné elektrárny

Jaderná elektrárna využívá přeměnu tepelné energie získané štěpením jaderného paliva v reaktoru k výrobě elektrické energie.

Celý proces vzniku tepla, výroby páry pro pohon turbíny a ochlazování páry po průchodu turbínou se uskutečňuje ve třech navzájem oddělených okruzích.

První – primární (jaderný) okruh tvoří:

• reaktor (je zdrojem tepla),
• cirkulační čerpadla, (čerpají vodu z reaktoru do parogenerátorů),
• parogenerátory (hermeticky oddělují primární a sekundární okruh).

Hlavní funkcí primárního okruhu je odvedení tepla vznikajícího v reaktoru při štěpení jaderného paliva a jeho předání sekundárnímu okruhu prostřednictvím parogenerátorů, tj. tepelných výměníků, ve kterých se tvoří pára.

 

Druhý - sekundární (nejaderný) okruh tvoří:

• parovody,
• turbína s generátorem elektrického proudu,
• kondenzátory páry s pomocnými okruhy.

Funkcí sekundárního okruhu je využít páru vzniklou v parogenerátorech k roztočení lopatek turbíny. Turbína roztáčí generátor, který vyrábí elektrickou energii.

 

Třetí – terciární (nejaderný) okruh chladící vody odvádí zbytkové teplo z kondenzátorů turbíny do chladících věží.

Hlavní funkcí tohoto okruhu je zpětná kondenzace páry prošlé turbínou na vodu.

 

Schéma jaderné elektrárny Dukovany

Primární okruh:
1. reaktor, 2. parogenerátor, 3. hlavní cirkulační čerpadlo, 4. hlavní uzavírací armatury, 5. kompenzátor objemu, 6. barbotážní nádrž

Sekundární okruh:
7. vysokotlaký díl turbíny, 8. nízkotlaký díl turbíny, 9. generátor, 10. transformátor, 11. separátor přihřívač, 12. kondenzátor, 13. kondenzátní čerpadlo 1. stupně, 14. bloková úpravna vody, 15. kondenzační čerpadlo 2. stupně, 16. ohřívač nízkotlaké regenerace, 17. napájecí nádrž, 18. napájecí čerpadlo, 19. ohřívač vysokotlaké regenerace

Terciární okruh:
20. chladící věž, 21. čerpadla cirkulační chladící vody

Zajištění jaderné bezpečnosti

Při možných poruchách provozu jaderné elektrárny chrání tyto bariéry bezpečnostní systémy. Bezpečnostní systémy jsou zálohovány a do provozu jsou uváděny automaticky. I v případě havárie jsou radioaktivní látky zadrženy v prostoru ochranné obálky. Pravděpodobnost, že by přitom současně nastala i porucha ochranné obálky, je velmi malá. Pokud by však k takové málo pravděpodobné poruše přesto došlo, použijí se pro zabezpečení ochrany obyvatelstva předem naplánovaná ochranná opatření.

Principiální schéma ochranných bariér jaderné elektrárny

Radiační havárie a radiační ochrana

Radioaktivní látky mohou být ve formě plynů nebo aerosolů odnášeny větrem do okolí jaderné elektrárny. Následně se mohou usazovat na budovách, půdě, rostlinách, případně lidské pokožce nebo našich oděvech a v životním prostředí obecně. Tento proces nazýváme kontaminací.

Radioaktivní látky se do lidského organismu mohou dostat vdechnutím (tzv. inhalací) nebo konzumací kontaminovaných tekutin a potravin (tzv. ingescí) a způsobovat tak vnitřní (interní) ozáření. Radioaktivní látky usazené na povrchu terénu mohou způsobit vnější ozáření osob (tzv. ozáření z oblaku a depozitu).

Možné cesty ozáření

Jakým způsobem a v jaké koncentraci se budou radioaktivní látky šířit mimo jadernou elektrárnu je především ovlivněno:

• vlastním průběhem radiační havárie,
• počasím v okamžiku úniku radioaktivních látek a v období těsně po něm.

Základem radiační ochrany je omezení ozáření člověka ionizujícím zářením. Účinným a nejdůležitějším způsobem ochrany je ukrytí.

Již pouhým pobytem v budovách se zavřenými okny a dveřmi se podstatně omezí účinky radioaktivního záření. Nejlepší ochranu před účinky radioaktivních látek poskytují uzavřené, zděné prostory.

Významným opatřením je také jódová profylaxe. Jednou z látek unikajících při radiační havárii jaderných zařízení je radioaktivní jód. Jód má tendenci shromažďovat se ve štítné žláze člověka. Aby se předešlo hromadění radioaktivního jódu ve štítné žláze a následnému poškozeni zdraví, užívají se tablety s jódem neradioaktivním, ve formě jodidu draselného. Správné načasování požití tablety jodidu draselného zajistí plné nasycení štítné žlázy neradioaktivním jódem, zabrání hromadění radioaktivního jódu a tím poškození štítné žlázy.

Dalším opatřením je evakuace, která je řízena orgány veřejné správy. Podrobnosti o evakuaci dále.

 

ZÓNA HAVARIJNÍHO PLÁNOVÁNÍ (ZHP)

ZHP je oblast v okolí Jaderné elektrárny Dukovany, kde se uplatňují požadavky na přípravu a případnou realizaci opatření na ochranu obyvatelstva.

Při radiační havárii mohou být v ZHP realizována tato ochranná opatření k omezení ozáření obyvatel:

• varování a informování,
• ukrytí,
• jódová profylaxe,
• omezení pohybu a pobytu osob,
• evakuace,
• regulace požívání potravin, vody a krmiv,
• přesídlení.

ZHP je rozdělena jednak do tří pásem představujících kružnice (pásma) o poloměrech 5 km, 10 km a 20 km od jaderné elektrárny, a na 16 kruhových výsečí. Přesný průběh hranic sektorů a středového prostoru je přizpůsoben místním územním poměrům.

Schematické znázornění ZHP

Podrobná mapa ZHP je uvedena v příloze na konci základních informací.

Jak postupovat při vzniku radiační havárie

Všeobecné zásady a chování

RESPEKTUJTE situaci a snažte se získávat informace z oficiálních zdrojů (rozhlas, televize, místní rozhlas apod.).

• NEROZŠIŘUJTE poplašné a neověřené zprávy.
• VARUJTE ostatní ohrožené osoby ve svém nejbližším okolí.
• NETELEFONUJTE zbytečně, přetěžujete síť.

Na čísla tísňového volání volejte pouze v případech ohrožujících zdraví, život, majetek, vaší bezpečnost či veřejný pořádek:

 

• POMÁHEJTE sousedům, zejména starým a nemocným lidem.

• UVĚDOMTE SI, že největší hodnotu má lidský život a zdraví, teprve potom záchrana majetku.

• UPOSLECHNĚTE pokynů záchranných složek a orgánů veřejné správy.