Zachraňují malbu: Nanebevzetí svaté Markéty
Zachování krásné nástropní malby v kupoli chrámu sv. Markéty v Jaroměřicích je jedním z hlavních důvodů, proč je tento barokní kostel v letošním roce doslova na poslední chvíli zachraňován před zkázou. Především tesaři dělali vše pro to, aby se nezřítila čtvrt tisíciletí stará dřevěná kupole chrámu a nebyla tak zničena i její nádherná nástropní malba.
Dřevěné bednění pod malbou na krovu klenby v průběhu staletí trpělo změnami teplot, vlhkostí i dřevokazným hmyzem. „Některé spoje starých trámů už tlak klenby úplně zlikvidoval. Současná snaha o nápravu, to není tesařská práce, to je doslova hornický způsob. Je obtížné dostat se do meziprostoru střech a tam vyměňovat trámy ve stísněném prostoru krovu, protože nad ním je měděná střecha. Stavební konstrukce kupole je níž o dvacet centimetrů oproti původnímu stavu,“ popsal v létě snahu o nápravu katastrofálního stavu krovu kupole Pavel Vlk, který je manažerem projektu oprav chrámu z biskupství brněnského.
O rozměrnosti kupole svědčí fakt, že její elipsa má půdorysný obvod sedmdesát dva metrů. Malíř Karel František Antonín Tepper (1682 –1738), na kupoli vymaloval pohled na velikou rozlohu nebe, zaplněného množstvím různých postav, svatých, světic i andělů. Svatá Markéta Antiochijská byla podle legendy krutě mučena a popravena v období pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána začátkem 4. století našeho letopočtu. Na hlavní fresce jaroměřického chrámu umělec zachytil její Nanebevzetí, tedy apoteózu, a boj Archanděla Michaela s drakem.
Malba na čerstvo
Freska v italštině (al fresco) znamená „na čerstvo“, v tom je její kouzlo i tajemství trvanlivosti. Při technice fresky se maluje na čerstvou, ještě vlhkou omítku. Vazba barev vzniká tím způsobem, že ve vodě rozpuštěný hydroxid vápenatý, tvořící podstatnou součást omítky, vystoupí kapilárami mezi zrnky barevných pigmentů na jejich povrch a tam se působením ovzduší změní na průhledný vápenec, stmelí pigmenty navzájem i s povrchem omítky a navíc je ještě pokryje sklovitě průhledným povlakem. Vápenná vazba barev vzniká poměrně brzy, nejdéle po sedmi až dvanácti hodinách. Tím je zároveň vymezena i lhůta, v níž musí malíř svou práci dokončit. Je zajímavé, že malíři používali nejen kulatých štětců, ale i bronzových válečků. S jejich pomocí stlačovali malbu, čímž vystoupil na povrch hydroxid vápenatý, a to jim umožnilo v malbě pokračovat ještě v příštích dnech. „Na jaroměřické malbě jsou jasně znatelné denní plány. Ale domalovávána je technikou fresco secco (na sucho), to znamená, že je tam použitá vápenná tempera s kaseinem. Malba je celkově ve velice dobrém stavu,“ konstatoval vedoucí desetičlenného týmu restaurátorů, akademický malíř Jan Knor, kterému v práci na jaroměřické fresce pomáhají i studenti restaurátorství. Po očištění maleb v kupoli museli restaurátoři vytmelit i veliké trhliny v malbě, zatímco z druhé strany tesaři pracovali na krovu.
Štětec zkušeného mistra
Tepperova malba je unikátní tím, že je na ní minimum přemaleb. Zblízka je vidět, že ji vytvářel zkušený freskař, který výjev koncipoval na pohled z dálky. „Na malbě jsou neskutečné detaily a zpracováním neodpovídá českým poměrům v naší lokalitě, kvalita malby přesahuje rámec střední Evropy. Monumentálností a pestrobarevností směřuje k Michelangelovi,“ zdůraznil manažer Vlk. Jak je malba po bezmála třech stech letech zachovalá a bez přemaleb, je unikátní. Po vyčištění působí tak, jako by právě odešel malíř, který ji namaloval.
„Z uměleckého hlediska je to tady v Jaroměřicích krásná dynamická, monumentální malba, barevně harmonická s dobře umístěnými figurami v prostoru. Celá struktura malby je velice jistá, je zkrátka krásná,“ vyznal se ze svého obdivu k Tepperovu vrcholnému dílu restaurátor Knor.
Arnošt Pacola
Foto: Arnošt Pacola a archiv BB
Fotogalerie
