Od střední školy sbírá Radek Cvingráf stará rádia. Dnes jich má ve sbírce přes tři sta. Svoji radost si nenechává pro sebe.
Na první červnový víkend u příležitosti běhařovické poutě a také letošního výročí sta let od začátku vysílání rozhlasového vysílání v Česku připravil v Běhařovicích v bývalé staré hospodě výstavu.
„Jezdíval jsem jako kluk na prázdniny ke strýci do Ostravy. Byl vyučený elektrikář a rád spravoval rádia. Jednou jsme tak večer seděli a on mě začal zkoušet, jestli vím, co je elektronka a jak funguje stará technika. A já jsem fundovaně odpovídal, tak z toho byl docela překvapený. Řekl mi, ať vylezu na půdu, že tam najdu rádio z roku 1935 a když je rozchodím, tak budu dobrej. Vylezl jsem tam, rádio jsem zapnul do zásuvky a ono hrálo,“ vypráví Radek a ukazuje mi na své první rádio, které stálo u zrodu jeho sbírky.
Podle Radka nebylo zas tak těžké shromáždit různé druhy rádií značky Tesla. Spousta lidí je vyhazovalo a pořizovalo si nová zařízení, pro sběratele nebyla ještě zajímavá. Mně se líbila. Když se Radkova záliba rozšířila mezi známými, začali mu rádia nosit. Ale sám je také vyhledává a doslova zachraňuje ze sklepů a půd. Nejstarší rádia pocházejí z dvacátých let. Radost mu dělá americké sto jedna let staré rádio z roku 1924. U nás začal vysílat rozhlas v roce 1923.
Mezi kousky jsou i různé skvosty. Třeba gramofon, který obsahuje „tyčku“, na kterou se dá nasadit deset gramofonových desek a ty se postupně přehrávají.
Jeho nadšení sdílí i manželka Eliška a také sedmiletá dcera Terezka, která si vytváří svou vlastní sbírku rádií. Vystavené exponáty mají Cvingráfovi popsané a také o nich umí zajímavě vyprávět. V plánu mají postupně vybudovat muzeum. Volné chvíle věnují zvelebování prostor pro výstavu. Eliška prozrazuje, že Radek sbírá i různé další spotřebiče, hlavně značku Eta.