René Müller: Trénování paměti je moje srdeční záležitost

René Müller patří k nejlepším trenérům paměti v České republice.

Je autorem paměťových systémů, díky kterým se každý velmi rychle naučí násobit trojcifernými čísly zpaměti nebo všechny nejvyšší hory České republiky včetně jejich nadmořské výšky. René bydlí v Brně a tréninku paměti se věnuje dvacet let.

René, co je náplní tvého života?

Vzhledem k tomu, že se už dvacet let věnuji tréninku paměti, tak se dá říct, že právě toto je moje velká srdeční záležitost. V civilním povolání jsem ekonom a mám knihovnickou školu, ale popravdě řečeno jsem se těmto oborům nevěnoval. Vedu také klub lidí s roztroušenou sklerózou, jsou to vynikající lidé. První klub jsem začal v roce 2008. Mezitím se vystřídali, ale teď už mám stabilní partu. Z hlediska použití už jsou to opravdoví profesionálové v trénování paměti.

Trenér paměti je trochu netradiční povolání. Co tě k tomu přivedlo?

Velmi paradoxně. Mám mizernou mechanickou paměť a vždy jsem toužil s tím něco udělat. Logickou paměť mám v pořádku, protože jsem i programoval. Jednou jsem šel Telčí a narazil jsem na jednu knihu od člověka, který je v Guinessově knize rekordů. Knihu jsem si přečetl a moc se mi líbila a začal jsem o ní přemýšlet.

To byl tvůj začátek? Stačilo tak málo?

Jenom to samozřejmě nestačilo. Začal jsem číst mezi řádky a vytvářel si metodiku a způsoby. Později jsem měl možnost se seznámit se společností Česká společnost trénování paměti a mozkový jogging. Začal jsem si věci spojovat a vytvářet nové metody. Vytvořil jsem systém, který je velice efektivní v tom, že je schopen dokonale nahradit moji mizernou paměť. Je už pak jedno, jestli se jedná o sto, pět set, nebo tisíc pojmů.

Bavili jsme se o matematice. Ta je pro spoustu lidí strašák. Ty víš jak naučit skvěle matematiku děti i dospělé, co to je za techniku?

Dnes i psychologové hovoří o tom, jak je důležité počítat. Když se podíváme kolem, tak vidíme, že to moc nejde. Tam je důležitá jedna věc, velmi často děti, které nestíhají matematiku, se dostávají do obrovských problémů. I když se snaží, tak stále zpomalují, vzhledem k dalšímu učivu. Nakonec to vzdají a procházejí matematikou spíše protekčně na čtyřky. Ve skutečnosti jsou děti, kterým zkrátka nevyhovuje způsob učení. Dá se to nádherně obejít jiným systémem, který jsem si vymyslel a úzce souvisí s vizualizací. Díky tomu systému jsem schopen  děti nejen naučit třeba násobilku, ale také bleskově sečítat a odčítat. Dokonce zepředu, ne zezadu. Potom je jedno, jestli jsou to dvojciferná, nebo trojciferná čísla. Takto se mohou stát nejlepšími v matematice.

Paměť je často spojována se seniorským věkem. Paměť ale potřebujeme v každém věku. Podceňuje české školství právě to, jak se učit? Nebo už jsou nějaké náznaky, že učitelé praktikují nějaké metody a techniky paměťového učení?

To je dobrá otázka. Existuje řada pedagogů, kteří jsou vynikající. Používají různé paměťové systémy. Ať už si je najdou sami, nebo v literatuře. Faktem zůstává, že je velmi na škodu, že se pedagogové nevzdělávají od trenérů paměti. Nejefektivnější by bylo, kdyby učitelé věděli, jak to těm dětem vysvětlit. Když vezmeme jakékoliv předměty, kde si moc dobře neumíme odvodit jednotlivé pojmy, ať je to zeměpis, dějepis. Na tyto předměty potřebujeme mechanickou paměť. Tato paměť se může stát zábavou, pokud si s ní začneme hrát. Mizí stres a děti se začínají bavit. A pak najednou zjistí, že to funguje.  Není pak problém se naučit cokoliv, co je jim postrachem.

Zastávám názor, že chytré telefony jsou zabijáci paměti. Může to být jeden z důvodů, proč se společnost začíná zajímat o trénování paměti?

Především chci říct, že velmi miluji techniku. Nemůžu říct, že jsem absolutně proti technice, naopak. Ale pokud se nezajímám o další věci, tak to vede k tomu, že nám začnou zakrňovat další oblasti mozku. Dokonce i člověk co je vysoce specializovaný, odborník, jestliže nerozvíjí mozek široce, může mít velké problémy, zvláště v období, kdy odejde z aktivního života. Části mozku zkrátka atrofují. Jednoduše řečeno, co netrénujeme, umírá. Faktem je, že pokud zároveň rozvíjíme tyto možnosti, tak jsme schopni překračovat limity. Člověk má neskonale daleko větší dary a schopnosti, než vůbec tuší. Já vlastně nic jiného nedělám, než ukazuji lidem, že mají na daleko víc. Kreativita není talent, ale způsob myšlení.

Eva Fruhwirtová

Zveřejněno:15. 03. 2017

Čtěte dále